Jak dnes žije Miluna ze Slunce, seno…: Z někdejší potvory se stala schopná manažerka s tučným kontem
Pro mnoho diváků zůstane navždy spojená s filmovou Milunou, ale její skutečný život se od osudu známé postavy odvíjel úplně jinak. Petra Schmalzová, rozená Pyšová, se po výrazné herecké epizodě vydala cestou médií, komunikace a vrcholového managementu. A právě tahle proměna je na jejím příběhu možná zajímavější než samotná popularita, kterou jí přinesla slavná trilogie.
K českým filmovým tvářím, které si publikum pamatuje i po desítkách let, bezpochyby patří i Petra Schmalzová. Široká veřejnost si ji dodnes spojuje hlavně s rolí Miluny z legendární série Slunce, seno, kde zaujala už jako velmi mladá dívka. Zatímco řada lidí by po takto silné herecké zkušenosti zkusila štěstí dál před kamerou, ona si nakonec zvolila jinou cestu. Herectví se pro ni nestalo celoživotní profesí, ale spíš jednou výraznou kapitolou, která jí otevřela dveře do povědomí diváků.
Už od mládí přitom bylo zřejmé, že má ambice a nechce zůstat jen u jedné zkušenosti. První konkurz absolvovala už ve čtrnácti letech, a to na film Bota jménem Melichar. Tehdy ještě neuspěla, ale o rok později si na ni vzpomněl režisér Zdeněk Troška a obsadil ji právě do dnes už kultovního filmu. Pro mnohé by to byl splněný sen. V jejím případě však nešlo o začátek klasické herecké dráhy, spíš o výjimečný start, po němž přišlo střízlivé rozhodnutí, že život chce stavět i na jiných základech. Objevila se ještě ve filmu Na krásnom modrom Dunaji, tím ale její filmová cesta v zásadě skončila.
Pavla Tomicová jen září a vypadá skvěle. Po rozvodu si Ondřej Malý možná začíná leccos uvědomovat
Pavla Tomicová byla dlouhá léta veřejností vnímána jako žena s plnějšími tvary a nezaměnitelným hereckým výrazem. Po bolestivém rozpadu manželství s Ondřejem Malým se ale její život i vzhled výrazně proměnily. Výsledkem je nápadná změna, kterou lidé nepřehlédli. Herečka viditelně zhubla, působí svěžeji a mnozí se shodují, že jako by znovu rozkvetla.
Oldřich Kaiser uzavírá významné období. Česká kultura se těžko smiřuje se ztrátou mimořádného herce
Zpráva o tom, že Oldřich Kaiser považuje svou hereckou dráhu za uzavřenou, nevyznívá jako obyčejné oznámení o konci práce. Dotýká se více než jedné kariéry. Uzavírá se s ní i mimořádná kapitola českého herectví, kterou po desetiletí formoval umělec schopný stejné jistoty v komedii, dramatu i na divadelním jevišti, bez potřeby okázalosti a laciného efektu. Proto taková zpráva působí tak silně dnes.
Možná právě proto působí její další vývoj tak přesvědčivě. Nezůstala uvězněná v jedné slavné roli ani v nostalgii po době, kdy ji znalo celé Československo z pláten a televizních repríz. Místo toho se rozhodla pro studium žurnalistiky na Univerzitě Karlově, což byl krok, který naznačil, že chce pracovat s informacemi, veřejným prostorem a komunikací jinak než jako herečka. Následně se pohybovala v médiích, pracovala jako redaktorka a zpravodajka, začínala v publicistických formátech České televize a později působila také jako moderátorka. To je zásadní moment jejího příběhu. Ukazuje totiž, že mediální svět pro ni nebyl náhodnou zastávkou, ale prostředím, ve kterém se dokázala dlouhodobě prosadit.
Zajímavé je i to, že její profesní dráha se následně posunula ještě dál. Postupně odešla z čistě mediálního prostředí a začala se věnovat manažerské a komunikační práci. Podle dostupných informací se prosadila ve finančním i energetickém sektoru a dostala se až na vysoké pozice. Právě tady se nejvíc rozchází obraz, který si o ní lidé často nesou z filmů, s realitou. Zatímco diváci si ji pamatují jako temperamentní a trochu vypočítavou Milunu, v civilním životě vybudovala kariéru založenou na vzdělání, profesionalitě a schopnosti pohybovat se ve velmi náročném pracovním prostředí. Není to příběh o jedné bývalé herečce, ale o ženě, která dokázala proměnit popularitu v respekt a nepodlehnout tomu, že by zůstala navždy jen filmovou vzpomínkou.
V osobním životě pak našla zázemí, které podle všeho považuje za stejně důležité jako profesní úspěch. S Vladimírem Schmalzem tvoří pár už od poloviny devadesátých let a jejich vztah trvá více než tři desetiletí. Manželství uzavřeli 16. prosince 1994 a společně vychovali tři děti. V době, kdy je veřejný prostor plný krátkodobých vztahů, rozchodů a okázalých návratů, působí takto dlouhé partnerství skoro nenápadně, ale právě v tom je jeho síla. U známých osobností bývá často největší pozornost soustředěna na skandály, zatímco stabilita a dlouhodobá spokojenost zůstávají stranou. Tady je ale právě dlouhodobé rodinné zázemí jedním z nejvýraznějších rysů celého životního příběhu.
Není to kariéra vystavěná na neustálém připomínání jedné role ani na snaze vracet se do centra pozornosti za každou cenu. Naopak. Vypadá spíš jako vývoj ženy, která si kdysi prošla výraznou zkušeností s filmem, ale pak se rozhodla žít normální, pracovně naplněný a soukromě ukotvený život. A právě to dnes může být pro mnoho lidí možná zajímavější než další nostalgické vzpomínání na slavné hlášky a známé scény. V době, kdy se veřejný prostor často točí kolem okamžité viditelnosti, její osud ukazuje, že skutečná hodnota může ležet i v trpělivě budované kariéře mimo reflektory.
Filmového Kolju byste dnes nepoznali. Herectví pověsil na hřebík, místo toho prodává luxusní nemovitosti v Moskvě
Tvář malého Kolji si v Česku pamatují celé generace. Andrej Chalimon po mimořádném úspěchu slavného filmu vypadal jako dítě, kterému se otevírá velká herecká budoucnost. Jenže život jeho příběh obrátil jinam. Místo dalších rolí přišly návraty mezi Prahou a Moskvou, nenaplněná očekávání a nakonec úplně jiná kariéra, která mu přesto přinesla výrazný úspěch.
Víte, že toto je dcera Martina Dejdara? Sára vyrostla v nádhernou dívku, která by na první dobrou vyhrála miss
Když se v posledních letech objevila po boku svého otce na veřejnosti, okamžitě na sebe strhla pozornost. Nejen kvůli nápadné podobě, ale i proto, že působí přirozeně, nenuceně a bez potřeby dělat kolem sebe zbytečný rozruch. Právě v tom je možná největší rozdíl oproti tomu, co dnes lidé od dětí známých tváří často čekají. Místo rychlé slávy si zvolila klidnější a podstatně náročnější cestu.
Z odstupu let je navíc zřejmé, že role Miluny byla sice výrazná, ale nepohltila celý její život. Sama později naznačila, že jí až s časem došlo, po boku jak výrazných osobností tehdy hrála. I to je lidské a uvěřitelné. Mladý člověk často nevnímá význam chvíle naplno, dokud se na ni nepodívá s odstupem. U ní se ale tahle zkušenost nestala břemenem. Neproměnila se v neustálé ohlížení dozadu, ale spíš v jednu z vrstev osobní historie, na níž se dalo stavět. Popularita z mládí jí tedy nezabránila vytvořit si vlastní profesionální identitu.
Příběh Petry Schmalzové tak není jen o známé tváři z oblíbených filmů. Je hlavně o tom, že člověk nemusí zůstat tam, kde ho veřejnost poprvé zařadila. Může se proměnit, vystudovat jiný obor, prosadit se v médiích, přejít do managementu a vedle toho si udržet i pevný osobní život. V jejím případě nejde o efektní comeback ani o snahu znovu dobýt slávu, ale o něco mnohem pevnějšího. O důkaz, že život po jedné slavné roli může být plný, úspěšný a smysluplný, i když se neodehrává před kamerami. A možná právě proto dodnes budí pozornost.