Oldřich Kaiser uzavírá významné období. Česká kultura se těžko smiřuje se ztrátou mimořádného herce
Zpráva o tom, že Oldřich Kaiser považuje svou hereckou dráhu za uzavřenou, nevyznívá jako obyčejné oznámení o konci práce. Dotýká se více než jedné kariéry. Uzavírá se s ní i mimořádná kapitola českého herectví, kterou po desetiletí formoval umělec schopný stejné jistoty v komedii, dramatu i na divadelním jevišti, bez potřeby okázalosti a laciného efektu. Proto taková zpráva působí tak silně dnes.
Když se mluví o Oldřichu Kaiserovi, nejde jen o známou tvář z televize nebo o herce s dlouhým seznamem rolí. V jeho případě se uzavírá příběh osobnosti, která se českému publiku zapsala do paměti neobyčejnou šíří projevu. Od prvního filmového vystoupení v roce 1971 ve snímku Kat nepočká prošel desítkami let práce, během nichž vytvořil přibližně devět desítek filmových a televizních rolí.
Pro nemocnou Laďku Něrgešovou nastaly nejtěžší chvíle. Čas hraje proti ní
Laďka Něrgešová ukazuje, jak vypadá život, když se nemoc nezastaví ani na minutu. Moderátorka bojující s agresivním nádorem mozku popsala léčbu bez příkras, od těžkého přístroje na hlavě po vyčerpání, které nekončí ani v noci. Přesto si drží humor, přišla o vlasy, po pauze se vrátila před kamery a všechno podřizuje jedinému přání, být co nejdéle se svými dětmi a zůstat jim nablízku.
Stejně podstatná však byla i jeho divadelní dráha. Působil v Divadle na Vinohradech, stal se členem Národního divadla a výrazně je spojen také se Studiem Ypsilon. Už tento výčet napovídá, že nešlo o herce jedné polohy ani jednoho období. V různých etapách své kariéry dokázal působit jako jemný ironik, komediální talent i přesvědčivý dramatický interpret, který nepotřeboval okázalá gesta, aby na jevišti nebo před kamerou zůstal nepřehlédnutelný.
Pro mnoho diváků ale zůstane natrvalo spojen především s televizní zábavou. Pořad Možná přijde i kouzelník patří k těm projektům, které se do kulturní paměti otiskly mimořádně silně, a Kaiser v něm spolu s dalšími výraznými osobnostmi včetně Jiřího Lábuse vytvořil energii, která funguje dodnes. Nebyl komikem, jenž by stál na hluku a rychlém efektu. Jeho síla spočívala v přesném rytmu, v citu pro míru a v tom, že i absurdní situace podával s lehkostí, která nepůsobila násilně ani přehnaně.
Právě proto jeho komika zestárla jinak než řada jiných televizních formátů své doby. Měla v sobě nadsázku, ale i řemeslnou přesnost. A hlavně bylo zřejmé, že za humorem stojí herec, který přesně ví, kdy ubrat a kdy naopak nechat scénu doznít. Taková disciplína nebývá samozřejmá ani u výrazných talentů.
Janu Hlaváčovou v životě potkalo velké trápení. Na svou dceru byla sama, milovaný manžel ji velmi brzy opustil
Jana Hlaváčová patřila k herečkám, které si člověk nespojil jen s talentem, ale i s mimořádnou lidskou kultivovaností. Na jevišti působila suverénně, před kamerou přesně a přirozeně, v soukromí si však své nejdůležitější věci pečlivě chránila. O to silněji dnes působí, když se člověk podívá na její život blíž. Nebyl jen o úspěchu, uznání a oblíbených rolích. Byl také o velké oddanosti, hlubokých ranách a vztazích, které ji formovaly stejně silně jako herecká kariéra.
Bylo by však chybou spojovat jeho kariéru jen s komedií. Pozdější léta ukázala, jak silné místo měl i v dramatické tvorbě. Na ocenění Český lev sice čekal delší dobu, ale poté získal čtyři ceny během osmi let, což samo o sobě vypovídá o mimořádně přesvědčivém pozdním období jeho tvorby. Nešlo o náhodný úspěch ani o jednorázové připomenutí slavného jména. Naopak se potvrdilo, že i po letech zůstával hercem, který uměl zaujmout s mimořádnou intenzitou.
Silným dokladem toho je i film Zahradníkův rok, za nějž získal ocenění, přestože v této roli podle dostupných informací nepronese jediné slovo. Právě tento detail říká o jeho herectví možná víc než dlouhé výčty rolí. Přesvědčivost nestála na velkých dialozích, ale na přítomnosti, výrazu, práci s tělem a naprosté kontrole nad situací. To už je disciplína, která patří k nejvyšší úrovni oboru.
Právě Zahradníkův rok má podle uvedených informací považovat za svůj poslední film. S tímto titulem zároveň spojil i rozhodnutí, že svou hereckou cestu uzavírá. V pozadí má být nejen dlouhodobé vyčerpání z profese, ale také zdravotní potíže, s nimiž se delší čas potýká. U výrazných osobností bývá podobná zpráva pro veřejnost obtížně přijatelná, protože diváci si často nechtějí připustit, že i velká jména jednou sama dospějí k hranici, za kterou už pokračovat nechtějí nebo nemohou.
V tomto kroku je ale i určitá důstojnost. Když herec odchází ve chvíli, kdy za sebou nechává silné role a zcela nezpochybnitelnou stopu, nepůsobí to jako slábnutí, ale jako uzavření naplněné kapitoly. V posledních letech se navíc Kaiser veřejnosti spíše vzdaloval. Publicitu nevyhledával, dával přednost soukromí a podle dostupných informací se s manželkou usadil ve Vídni, kde mu vyhovuje větší klid i anonymita. Takové rozhodnutí k němu vlastně zapadá. Přes všechnu oblibu nikdy nepůsobil jako člověk, který by potřeboval nepřetržitou pozornost.
Leonardo DiCaprio ukázal svůj domov. Los Angeles spojuje ticho, soukromí a kouzlo starého Hollywoodu
Domy slavných herců bývají často přehlídkou přepychu bez větší duše. V případě Leonarda DiCapria ale zaujme něco jiného. Jeho losangeleské bydlení kombinuje hodnotnou architekturu, světlý interiér a nenápadnou eleganci, která nepůsobí prvoplánově. Právě to z něj dělá místo, které si člověk zapamatuje.
Pavla Tomicová jen září a vypadá skvěle. Po rozvodu si Ondřej Malý možná začíná leccos uvědomovat
Pavla Tomicová byla dlouhá léta veřejností vnímána jako žena s plnějšími tvary a nezaměnitelným hereckým výrazem. Po bolestivém rozpadu manželství s Ondřejem Malým se ale její život i vzhled výrazně proměnily. Výsledkem je nápadná změna, kterou lidé nepřehlédli. Herečka viditelně zhubla, působí svěžeji a mnozí se shodují, že jako by znovu rozkvetla.
Ilja Malinin ukazuje, kam se posunulo moderní krasobruslení. V jeho jízdách je talent, tvrdá škola i odvaha riskovat
Když se dnes mluví o mužském krasobruslení, jeho jméno zazní velmi rychle. Ilja Malinin není jen mimořádně talentovaný Američan s rodinným zázemím v bruslařské elitě. Je to sportovec, který dokázal spojit technickou přesnost, nervy ze železa a styl, kvůli němuž působí i nejtěžší prvky téměř samozřejmě. Právě tím se odlišuje od většiny konkurence.
Jeho odchod z aktivní kariéry proto nepůsobí jen jako běžná generační výměna. Současné prostředí často přeje rychle čitelným typům a tvářím, které se snadno prodávají. Oldřich Kaiser byl pravým opakem jednoduchosti. V jedné chvíli dokázal publikum rozesmát, o okamžik později ho znejistit, a přesto nikdy neztrácel kontakt s širokým publikem. Právě tato schopnost spojit hloubku s přístupností je vzácná.
Po jeho rozhodnutí tak nezůstává jen vzpomínka na jedno známé jméno, ale především soubor rolí a výkonů, k nimž se bude možné vracet i bez nových pokračování. A právě v tom spočívá hodnota kariéry, která přesahuje běžné bilance. Některé osobnosti se nevejdou do prostého přehledu úspěchů. Vytvoří si vlastní tón, vlastní prostor i vlastní způsob existence. A Oldřich Kaiser mezi ně bez pochyb patří.