Víte, že toto je dcera Martina Dejdara? Sára vyrostla v nádhernou dívku, která by na první dobrou vyhrála miss
Když se v posledních letech objevila po boku svého otce na veřejnosti, okamžitě na sebe strhla pozornost. Nejen kvůli nápadné podobě, ale i proto, že působí přirozeně, nenuceně a bez potřeby dělat kolem sebe zbytečný rozruch. Právě v tom je možná největší rozdíl oproti tomu, co dnes lidé od dětí známých tváří často čekají. Místo rychlé slávy si zvolila klidnější a podstatně náročnější cestu.
Ve chvíli, kdy se Sára, dcera Martina Dejdara, objevila na společenské akci nebo na fotografiích sdílených jejím otcem, začalo se o ní mluvit víc než dřív. Lidi zaujala na první pohled. Má výrazné rysy, tmavé kudrnaté vlasy a typ krásy, který se v českém prostředí nepřehlíží. Zároveň je na ní vidět podobnost s otcem, jen převedená do jemnější, ženské podoby. Není divu, že právě to veřejnost zachytila jako první. U podobných příběhů se to stává skoro automaticky. Jakmile jde o dítě známého herce, část publika začne okamžitě řešit vzhled, geny a to, po kom co zdědilo. Jenže tady by byla škoda zůstat jen u toho. Povrchní obdiv totiž zakrývá mnohem zajímavější příběh, který se netočí kolem červeného koberce, ale kolem toho, jak se dá vyrůstat vedle známého jména a přitom si zachovat vlastní směr.
Víme, kdo je přítelem Ester Ledecké. Ačkoliv si své soukromí chrání, pár tvoří s fešným sportovcem
Ester Ledecká patří k nejvýraznějším českým sportovním osobnostem posledních let. Veřejnost ji zná jako mimořádně odolnou závodnici, která dokázala uspět na snowboardu i na lyžích, jenže právě v osobním životě si dlouhodobě drží pevné hranice. Přesto je zřejmé, že vedle ní stojí partner, který dobře rozumí tempu vrcholového sportu, neustálému cestování i tlaku, který s sebou přináší život pod drobnohledem. Tím mužem je tenista Robin Staněk
Místo reflektorů zvolila studium a vlastní tempo
Na celé věci je nejzajímavější právě to, že nesází na popularitu ani snadnou viditelnost. Po maturitě se nevydala cestou večírků, reklamy na sociálních sítích ani pokusů prorazit jen díky známému příjmení. Podle dostupných informací zamířila do Spojených států, kde se rozhodla věnovat studiu psychologie. To samo o sobě vypovídá dost. Je to obor, který vyžaduje soustředění, disciplínu a vnitřní motivaci, ne jen chuť být vidět. V době, kdy se kolem dětí slavných rodičů často vytváří tlak na okamžitou mediální přítomnost, působí taková volba až osvěživě střízlivě. Nejde o cestu, která by přinášela rychlé titulky, ale o rozhodnutí, které má váhu. Ostatně ani prostředí pro ni nebylo úplně nové. Rodina Martina Dejdara má k Floridě dlouhodobý vztah a několik let tam žila, takže návrat do amerického prostředí pro ni neznamenal skok do úplného neznáma. Znalost jazyka, místních poměrů i tamního stylu života jí mohla výrazně usnadnit start.
Za rozhodnutím rodiny nebyla póza, ale snaha o normální život
Při pohledu zvenčí může někomu připadat, že život mezi Českem a Amerikou působí skoro filmově. Realita ale byla podle veřejně známých vyjádření mnohem střízlivější. Přesun rodiny do USA nesouvisel jen s touhou po změně nebo pohodlnějším životě, ale i se snahou ochránit děti před nepříjemnostmi, které souvisely se slavným příjmením. V minulosti zaznívalo, že starší syn Matěj čelil šikaně a právě i to patřilo k důvodům, proč se rodina rozhodla hledat klidnější prostředí. V takovém světle působí celý příběh jinak. Není to historka o celebritě, která si za oceánem plní americký sen. Spíš jde o rodinné rozhodnutí, za kterým byla snaha dopřát dětem větší anonymitu, bezpečí a normálnější dospívání. A právě to se na dnešním dojmu ze Sáry pravděpodobně podepsalo víc než cokoliv jiného. Nepůsobí jako někdo, kdo by vyrůstal v přesvědčení, že mu svět něco dluží. Naopak. Spíš budí dojem, že byla vedená k tomu, aby se opírala hlavně sama o sebe.
Jana Uriel Kratochvílová mířila mezi světové hvězdy. Kvůli své prořízlé puse přišel tvrdý pád na dno
Jana Uriel Kratochvílová byla na české scéně vždycky úkaz. Nejen kvůli kostýmům a nespoutané energii, ale hlavně proto, že se nikdy nevešla do šablony, kterou po ní doba chtěla. Její příběh není jen o nezaměnitelném hlasu a známých hitech. Je také o tvrdohlavosti, odvaze a o ceně, kterou někdy člověk zaplatí za to, že odmítne být uhlazenější, tišší a přijatelnější.
Herectví si zkusila, ale neudělala z něj životní plán
Úplně mimo herecký svět přece jen nebyla. Už jako dítě se objevila ve filmu Dukátová skála, kde hrála i po boku svého otce. Tím si mohla vyzkoušet prostředí, které pro mnoho potomků slavných herců bývá lákavým startem. Právě tady se ale ukazuje důležitý rozdíl. Z jedné dětské zkušenosti se nestal odrazový můstek k budování mediální kariéry. Nepřišlo žádné okaté tlačení do showbyznysu ani snaha využít známé jméno jako zkratku. A to je ve výsledku možná cennější než jakýkoli rychlý úspěch. Mít možnost vstoupit do světa, který je pro jiné těžko dostupný, a přesto se rozhodnout jinak, to už o člověku něco vypovídá. Neznamená to, že by herectví nebo veřejný život byly špatnou volbou. Jen je zřejmé, že v jejím případě nezvítězila touha po pozornosti. A právě to ji v očích mnoha lidí dělá zajímavější než kdyby automaticky pokračovala v otcových stopách.
Více než vzhled dnes zaujme zdrženlivost
Na podobných příbězích bývá trochu únavné, že se skoro vždycky stočí hlavně k tomu, jak kdo vypadá. Ano, Sára na sebe poutá pozornost i vzhledem, to se nedá popřít. Jenže opravdová hodnota podobného příběhu je jinde. Zaujme spíš tím, že nepůsobí vypočítavě. Že kolem sebe nevytváří umělý humbuk. Že z dostupných informací nevyplývá žádná křečovitá snaha stát se celebritou za každou cenu. A v době, kdy část veřejného prostoru funguje na principu okamžitého předvádění se, je právě zdrženlivost skoro vzácnou vlastností. Mnohem víc než řeči o kráse tak dává smysl mluvit o tom, že si drží odstup od povrchního lesku a soustředí se na vlastní život. To samozřejmě neznamená, že by se musela veřejnosti vyhýbat úplně. Jen je zřejmé, že hranici mezi soukromím a publicitou má nastavenou jinak než řada jiných lidí, kteří vyrůstají vedle známého jména.
Otcova hrdost je pochopitelná, ale důležitější je něco jiného
Je přirozené, že Martin Dejdar svou dceru vnímá s pýchou. Veřejně ji neukazuje přehnaně často, o to větší pozornost pak budí chvíle, kdy se po jeho boku objeví nebo když se o ní zmíní. Jenže i tady je zajímavější spíš podtext než samotná emoce. Není to jen pyšný otec, který se pochlubí dospělou dcerou. Je v tom také jisté zadostiučinění. Po letech, kdy rodina řešila stěhování, odloučení mezi dvěma kontinenty i složitější okolnosti okolo dětí, dnes může působit dojmem, že se jejich úsilí neztratilo. Dcera slavného herce nepůsobí jako produkt prostředí, ale jako samostatná mladá žena, která si vybírá, co ze svého života pustí ven a co si nechá pro sebe. A právě v tom je její síla. Ne v tom, že si jí lidé všimnou na první pohled, ale v tom, že při bližším pohledu zaujme úplně něčím jiným.
Odhaleno: Miroslav Etzler zažil bolestné rozchody, vztah s Bydžovskou i Cibulkovou skončil na ostří nože
Miroslav Etzler znovu otevřel kapitoly ze svého soukromí, o kterých se v českém showbyznysu mluví už roky. Návrat před kameru po boku bývalé manželky připomněl, že některé vztahy sice skončí, ale jejich dozvuky se mohou vracet i po letech. V jeho případě navíc nejde jen o dávné lásky, ale také o rodinné rány, které se podle jeho vlastních slov nikdy úplně nezahojily.
Dnes je zajímavá hlavně tím, že nepůsobí jako role
Ve světě, kde se kolem známých rodin často vytváří až přehnaná legenda, působí tenhle příběh překvapivě civilně. Není to obraz dívky, která by žila z otcovy popularity, ani příběh další tváře, jež čeká na svůj mediální moment. Naopak. Čím víc se o ní mluví, tím víc vystupuje do popředí fakt, že si zjevně buduje vlastní identitu mimo jednoduché škatulky. A právě to je dnes na podobných osudech nejpřitažlivější. Ne okázalost, ne přehnaný lesk, ale normálnost, rozhodnost a určitá vnitřní ukotvenost. Pokud tedy na dceři Martina Dejdara něco skutečně stojí za pozornost, není to jen nápadná krása nebo slavné příjmení. Je to hlavně dojem, že se nenechala semlít očekáváním okolí a vybrala si život, který dává smysl jí samotné.