Za socialismu patřil tento spotřebič k luxusu. Dnes působí jeho výkon téměř neuvěřitelně
Dnes stačí vložit prádlo, zvolit program a několik hodin se o nic nestarat. Automatická pračka je naprostou samozřejmostí i v běžně vybavené domácnosti. Ještě před několika desítkami let však šlo o drahého pomocníka, na kterého se šetřilo a někdy také čekalo. Při pohledu na parametry tehdejších modelů je navíc dobře vidět, jak obrovský kus technika od té doby urazila.
Praní patřilo po dlouhá desetiletí k časově nejnáročnějším domácím pracím. Starší vířivé pračky sice ženám výrazně pomohly, celý proces ale rozhodně nebyl tak jednoduchý jako dnes. Prádlo bylo potřeba přendávat, máchat a následně ždímat, často v samostatné odstředivce. Příchod automatických praček proto znamenal pro domácnosti malou revoluci. Najednou bylo možné vložit špinavé oblečení dovnitř, přidat prací prostředek, nastavit program a většinu další práce přenechat stroji. Právě to byl důvod, proč se automatická pračka stala žádaným zbožím.
Samotné pračky přitom během socialismu postupně přestávaly být výsadou několika domácností. Už v padesátých letech jejich prodeje rychle rostly a během dalších desetiletí se staly velmi rozšířeným vybavením. Jiná situace však byla u modernějších automatických modelů. Ty představovaly podstatně větší investici a jejich nákup se v rodinném rozpočtu nedal přehlédnout. Kdo si domů přivezl nový Tatramat, často nekupoval běžnou drobnost do domácnosti, ale spotřebič, který měl sloužit mnoho let.
Zjistili jsme místo, kde nyní bydlí Richard Genzer. Luxusní domov vyměnil za obyčejný hausbót na řece
Někteří lidé si odpočinek spojují s chalupou, jiní s apartmánem u moře. Richard Genzer si ale vybral úplně jiný způsob života. Známý herec a bavič tráví velkou část času na hausbótu, který pro něj není jen letní adresou, ale především prostorem, kde zpomalí, vypne a znovu nabere sílu. V jeho případě přitom nejde o žádnou módní pózu. Za rozhodnutím žít co nejblíž vodě stojí silný osobní zážitek i postupně vybudovaný vztah k místu, které mu dnes dává něco, co ve městě hledá jen těžko: klid.
Za pračku několik tisíc korun
Z dnešního pohledu mohou tehdejší cenovky působit nízko, jenže bez srovnání s dobovými příjmy příliš neřeknou. V první polovině sedmdesátých let se například automatická pračka Tatramat s horním plněním a kapacitou kolem čtyř kilogramů prodávala přibližně za 5 930 Kčs. Model Romatic 202 měl stát kolem 6 200 Kčs. O desetiletí později se ceny automatických praček stále pohybovaly v řádu několika tisíc korun. Tatramat 245 se prodával zhruba za 6 430 Kčs, jiné modely mohly překonat i sedm tisíc korun.
Velmi zajímavým příkladem je také Tatramat 353, který nabízel kapacitu pěti kilogramů prádla a devatenáct programů. Jeho cena činila přibližně 6 600 Kčs a spotřebič vážil kolem devadesáti kilogramů. Dnešní pračku dokážou dva lidé při troše snahy přemístit, tehdejší robustní konstrukce ale patřila k úplně jiné kategorii. Vysoká hmotnost nebyla ničím neobvyklým a spotřebič se běžně kupoval s představou, že na svém místě zůstane dlouhé roky.
Tři sta otáček tehdy stačilo
Ještě zajímavější než cena je porovnání technických parametrů. Tatramat 245 uvedený na trh na začátku osmdesátých let zvládl přibližně čtyři kilogramy prádla a odstřeďoval rychlostí pouhých 300 otáček za minutu. Na jeden prací cyklus přitom potřeboval zhruba 100 litrů vody a přibližně 3 kWh elektrické energie.
Dnes právě hodnota 300 otáček působí téměř neuvěřitelně. Současné pračky běžně dosahují při odstřeďování 1 200 až 1 400 otáček za minutu, některé modely i více. Výsledkem je podstatně méně vody v prádle po skončení programu. Rozdíl pozná každý, kdo někdy vytahoval prádlo ze staré pračky nebo odstředivky. Zatímco dnešní oblečení bývá po odstředění pouze vlhké, starší technika nechávala v textilu znatelně více vody.
Vývoj přitom pokračoval už během osmdesátých let. Tatramat 511 z roku 1985 zvládl přibližně pět kilogramů prádla a odstřeďoval rychlostí kolem 500 otáček za minutu. Za vyšší výkon se ovšem platilo spotřebou. Jeden cyklus mohl podle dobových údajů znamenat přibližně 130 litrů vody a 3,75 kWh elektřiny. To jsou hodnoty, které by u současného domácího spotřebiče působily mimořádně nehospodárně.
Klíšťata se drží blíž domovům: Boreliózu si dnes Češi mohou odnést i ze zahrady
Klíště už dávno není jen problém lesa nebo víkendového výletu. Lymeská borelióza se v Česku drží vysoko a riziko nákazy se týká i lidí, kteří tráví čas na zahradě, v parku nebo u chalupy. Nemoc přitom nemusí začít dramaticky, o to důležitější je všímat si změn na kůži i nenápadných potíží.
Dnešní pračka zvládne dvojnásobek prádla
Technologický rozdíl nejlépe ukáže přímé srovnání. Současné modely mají běžně kapacitu osm nebo devět kilogramů prádla a dosahují 1 400 otáček za minutu. Některé devítikilogramové pračky se při standardizovaném úsporném programu dostávají na spotřebu kolem 48 litrů vody na cyklus. Energetická spotřeba může být rovněž několikanásobně nižší než u starších strojů.
Moderní pračka navíc sleduje množství prádla, upravuje spotřebu vody, dokáže měnit délku programu a některé modely automaticky dávkují prací prostředek. Přibyly parní programy, rychlé cykly, ochrana proti úniku vody nebo ovládání prostřednictvím telefonu. Zatímco před čtyřiceti lety byla jednou z hlavních předností jednoduše skutečnost, že pračka zvládla celý proces sama, dnes výrobci řeší každý litr vody a téměř každou desetinu kilowatthodiny.
Staré pračky však měly jednu vlastnost, na kterou se vzpomíná dodnes
Při porovnávání staré a nové techniky ale není fér dívat se pouze na tabulku parametrů. Starší československé spotřebiče byly často velmi robustní a jejich majitelé je běžně používali řadu let. Jednodušší konstrukce navíc umožňovala některé závady opravit a řada domácností proto stejnou pračku využívala opravdu dlouho. I díky tomu se značky jako Tatramat nebo Romo zapsaly do vzpomínek několika generací.
Nostalgie však nemění skutečnost, že z hlediska spotřeby vody, elektřiny, kapacity a odstřeďování jsou dnešní stroje úplně jinde. Pračka, která byla před několika desetiletími považována za velmi schopného pomocníka a stála značnou část rodinného rozpočtu, by dnes svými hodnotami patřila hluboko pod nejlevnější modely na trhu. Právě údaj kolem 300 otáček za minutu ukazuje technologický rozdíl možná nejvýmluvněji. Dnes by podobný výkon zákazníka překvapil, tehdy však znamenal, že domácnost vlastní jeden z nejžádanějších spotřebičů své doby.
autorský text, ceskatelevize.cz, retromania.sk, psp.cz