Viktorie Mertová alias Belladonna promluvila o vzácné nemoci. Někdy jí úplně znemožní normálně fungovat
Na obrazovce působí klidně, přesně a sebejistě. Když usedne proti soutěžícím, jen málokdo pochybuje, že má situaci pevně v rukou. Jenže mimo televizní studio je Viktorie Mertová výrazně zdrženlivější v tom, jak mluví sama o sobě. Přestože ji diváci znají jako lovkyni Belladonnu a obdivují její přehled, rychlost i schopnost pohotově reagovat, ona sama se na své schopnosti dívá s mnohem větší rezervou. Právě tenhle rozpor je na ní možná nejzajímavější.
V prostředí televizní soutěže si vybudovala pověst ženy, která se nenechá rozhodit a která má odpověď téměř na všechno. Belladonna patří k výrazným tvářím pořadu Na lovu, kde si diváci rychle všimli nejen jejích znalostí, ale i specifického projevu. Nepůsobí okázale, spíš soustředěně a věcně. O to víc překvapí, když sama otevřeně přizná, že se na sebe zdaleka nedívá tak samozřejmě, jak by si okolí mohlo myslet. Ve veřejných vystoupeních několikrát naznačila, že ji provází silná sebekritika a že si své úspěchy nevykládá tak jednoznačně jako lidé kolem ní.
To, co zvenčí vypadá jako jistota, je podle jejích vlastních slov často spojené s pochybnostmi. Mluvila o tom, že ji trápí syndrom podvodníka, tedy stav, kdy člověk navzdory výsledkům a uznání pochybuje, jestli si vše, čeho dosáhl, skutečně zaslouží. U lidí, kteří působí navenek výjimečně schopně, to bývá pro okolí skoro nepochopitelné. Jenže právě u podobně nastavených osobností bývá vnitřní laťka nastavená tak vysoko, že ani velmi dobrý výkon jim nepřipadá dostatečný. U Viktorie Mertové to působí podobně. Nevypráví o sobě jako o někom mimořádném, ale spíš jako o člověku, který si velmi dobře uvědomuje, kolik toho ještě neví a kolik schopných lidí kolem sebe potkala.
Jan Potměšil si osudné tajemství nechal pro sebe. O pravé identitě se veřejnost nikdy neměla dozvědět
Prosincové dny roku 1989 změnily zemi i život Jana Potměšila. Cestou zpět z Ostravy, kam tehdy vyrazil podpořit společenské změny, utrpěl při vážné dopravní nehodě zranění s celoživotními následky. Herec se k osudné noci po letech vracel otevřeně, jednu věc si však nechal jen pro sebe. Jméno člověka, který seděl za volantem, odmítal zveřejnit až do konce.
Markéta Davidová bojuje se zdravím. Druhá operace ukázala, jak krutě umí vrcholový sport zasáhnout i ty nejlepší
Když se u špičkové závodnice opakovaně vrátí stejné potíže, nejde už jen o nepříjemnou komplikaci, ale o zásadní zásah do kariéry, plánů i psychiky. U Markéty Davidové se to potvrdilo naplno. Česká biatlonistka má za sebou další operaci vyhřezlé ploténky, kterou tentokrát lékaři řešili zákrokem s implantátem a zpevněním obratlů. Následující týdny pro ni nebudou o závodech, výsledcích ani návratu na trať, ale hlavně o klidu, hojení a trpělivosti.
Takto dnes bydlí Dana Morávková: luxusní dům za 36 milionů korun si herečka maximálně vychvaluje
Dana Morávková si po letech městského bydlení dopřála velkou změnu. Místo podkrovního bytu zvolila moderní vilu v klidnější části Prahy, kde našla více prostoru, soukromí i každodenní kontakt se zahradou a výhledem, který podle dostupných informací patřil k hlavním důvodům celé proměny.
Na jejím veřejném obrazu je přitom zajímavé i to, že nevyrůstala mimo svět vzdělání, kultury a výkonu. Je dcerou Zory Jandové a Zdeňka Merty, tedy rodičů, jejichž jména jsou v českém kulturním prostředí dlouhodobě známá. Přesto se nevydala cestou, která by byla jen jednoduchým pokračováním rodinné tradice. Místo toho si vybudovala vlastní odborné zázemí a profesní směřování spojila s akademickou sférou. Na Univerzitě Karlově působí jako vyučující a věnuje se dějinám Spojených států, respektive severoamerickým studiím. To samo o sobě ukazuje, že její televizní image nestojí jen na efektním vystupování, ale na dlouhodobé práci s informacemi, souvislostmi a interpretací.
Právě akademické zázemí vysvětluje i její způsob uvažování. U lidí, kteří se profesně pohybují ve vzdělávacím prostředí, bývá běžné, že si mnohem víc všímají vlastních mezer než toho, co už umějí. Kdo pracuje s historií, argumenty a širším kontextem, obvykle dobře ví, jak snadné je vypadat sebejistě a jak obtížné je opravdu obsáhnout celek. Vědomosti pak nejsou pevně uzavřený balík, ale spíš nekončící práce. I proto nepůsobí Viktorie Mertová jako někdo, kdo by si na svou roli vystačil s talentem a přirozenou pamětí. Naopak. Z jejích vyjádření je patrné, že k soutěži přistupuje poctivě, zodpovědně a bez falešného dojmu, že vše zvládne samo.
Zajímavé také je, že do pořadu původně nevstupovala s ambicí stát se jednou z lovců. Sama připustila, že se na začátku viděla spíš v roli soutěžící. To o ní vypovídá možná víc než jakýkoli superlativ. Člověk, který je dnes vnímán jako jedna z nejvýraznějších tváří vědomostní soutěže, si zpočátku ani nebyl jistý, že by do takové role vůbec patřil. Není to slabost. Spíš známka toho, že si dobře uvědomovala náročnost celé disciplíny i kvalitu lidí, kteří se v podobném prostředí pohybují. Sebereflexe tu nepůsobí jako póza, ale jako přirozená součást jejího přemýšlení.
Diváci ji navíc nevnímají jen skrze správné odpovědi. Postupně si všimli i její mimiky, reakcí a výrazu, který se stal pro Belladonnu typický. Sama přiznala, že zpočátku měla představu, že v televizi musí působit přísně a důstojně, téměř s nečitelnou tváří. Jenže časem z toho ustoupila a dovolila si být spontánnější. Možná právě proto si získala tak silnou odezvu. Nepůsobí jako chladný stroj na vědomosti, ale jako člověk z masa a kostí, který má emoce, humor i přirozené reakce. V soutěžním formátu je to vlastně velká výhoda. Divák si k takové osobnosti snáz vytvoří vztah než k někomu, kdo zůstává dokonale neproniknutelný.
Důležitou roli v jejím zázemí hraje i rodina. Veřejně zaznělo, že doma má silnou podporu, a to nejen od rodičů, ale i v širším osobním okruhu. U lidí, kteří jsou dlouhodobě výkonově nastavení a přitom o sobě pochybují, bývá právě taková opora zásadní. Ne proto, aby je utvrzovala v obdivu, ale aby jim připomínala realitu v okamžiku, kdy si sami nastavují příliš tvrdé měřítko. V případě Viktorie Mertové to celé dobře zapadá do obrazu ženy, která je navenek velmi schopná, ale uvnitř si nic neulehčuje. Možná právě díky tomu nepůsobí odtažitě. Úspěch u ní nejde ruku v ruce s nadřazeností, ale spíš s vědomím, že každá role, každé vystoupení i každá správná odpověď mají svou cenu.
Uhodnete, jaký důchod má Veronika Žilková? Herečku vyplacená částka rozplakala
Veřejnost má často pocit, že lidé známí z obrazovek musejí mít na stáří vystaráno. Jenže okamžik, kdy si herečka Veronika Žilková nechala vyměřit důchod, ukázal úplně jiný obraz. Sama popsala, že ji výsledek zasáhl natolik, že před úřadem plakala. Její zkušenost přitom není jen osobním příběhem jedné známé tváře, ale i připomínkou toho, jak neúprosně funguje český důchodový systém.
Oldřich Kaiser uzavírá významné období. Česká kultura se těžko smiřuje se ztrátou mimořádného herce
Zpráva o tom, že Oldřich Kaiser považuje svou hereckou dráhu za uzavřenou, nevyznívá jako obyčejné oznámení o konci práce. Dotýká se více než jedné kariéry. Uzavírá se s ní i mimořádná kapitola českého herectví, kterou po desetiletí formoval umělec schopný stejné jistoty v komedii, dramatu i na divadelním jevišti, bez potřeby okázalosti a laciného efektu. Proto taková zpráva působí tak silně dnes.
Na tom všem je něco podstatného i pro diváky. V době, kdy veřejný prostor často přeje rychlým soudům, jednoduchým nálepkám a okázalému sebevědomí, působí někdo jako Belladonna jinak. Nehraje si na neomylnost. Neprezentuje se jako fenomén, který se narodil bez pochybností. Naopak ukazuje, že vysoká inteligence a nejistota se navzájem nevylučují. A možná právě proto je tolik lidí její vystupování sympatické. Za pohotovou odpovědí, pevným výrazem a televizní suverenitou totiž není jen znalostní výbava, ale i disciplína, pokora a velmi střízlivý pohled na sebe samu.
Když se na Viktorii Mertovou podíváme bez televizního lesku a bez zjednodušujících představ, vychází z toho obraz osobnosti, která stojí pevně mezi dvěma světy. Na jedné straně je akademické prostředí, práce s historií a důraz na přesnost. Na druhé straně popularita, televizní známost a tlak veřejného očekávání. Ustát obojí zároveň není samozřejmé. O to víc vyniká, že si i přes popularitu uchovává odstup od vlastního obrazu a nepropadá dojmu, že uznání automaticky znamená definitivní potvrzení vlastní výjimečnosti. Právě to z ní dělá jednu z nejzajímavějších osobností současné televizní soutěžní scény. Nejen kvůli tomu, co ví, ale i kvůli tomu, jak o sobě přemýšlí.