Uhodnete, jaký důchod má Veronika Žilková? Herečku vyplacená částka rozplakala
Veřejnost má často pocit, že lidé známí z obrazovek musejí mít na stáří vystaráno. Jenže okamžik, kdy si herečka Veronika Žilková nechala vyměřit důchod, ukázal úplně jiný obraz. Sama popsala, že ji výsledek zasáhl natolik, že před úřadem plakala. Její zkušenost přitom není jen osobním příběhem jedné známé tváře, ale i připomínkou toho, jak neúprosně funguje český důchodový systém.
Na podobných příbězích veřejnost nejvíc překvapuje rozpor mezi viditelností a skutečností. Člověk, kterého si diváci desítky let spojují s filmem, televizí a divadlem, v očích veřejnosti automaticky působí jako někdo, kdo má profesně vyhráno. Jenže důchod nepočítá popularitu, potlesk ani to, kolik rolí zůstalo v paměti několika generací. Počítá jen pravidla. A ta bývají mnohem tvrdší, než si lidé připouštějí. Veronika Žilková veřejně popsala, že při zjištění výše své penze zažila šok. Nešlo o nadsázku ani o bulvární pózu. Sama mluvila o silné emoci a o pocitu, že celoživotní práce se v konečném čísle neodrazila tak, jak by kdokoli čekal.
Oldřich Kaiser uzavírá významné období. Česká kultura se těžko smiřuje se ztrátou mimořádného herce
Zpráva o tom, že Oldřich Kaiser považuje svou hereckou dráhu za uzavřenou, nevyznívá jako obyčejné oznámení o konci práce. Dotýká se více než jedné kariéry. Uzavírá se s ní i mimořádná kapitola českého herectví, kterou po desetiletí formoval umělec schopný stejné jistoty v komedii, dramatu i na divadelním jevišti, bez potřeby okázalosti a laciného efektu. Proto taková zpráva působí tak silně dnes.
Nejcitlivější na celé věci bylo právě vysvětlení proč. Podle jejích veřejných vyjádření se jí do důchodu v rozhodující míře nepropsaly filmové a televizní projekty tak, jak by si laik představoval. Rozhodující váhu měl divadelní příjem, navíc v poslední době odpovídající spíše polovičnímu úvazku, kolem sedmi tisíc korun měsíčně. Ve starším rozhovoru pak popsala i to, že část umělecké práce v minulosti nepodléhala povinnosti sociálního pojištění tak, jak lidé očekávají, a právě to se v penzi nakonec bolestivě odrazilo. Její slova proto zasáhla tolik lidí. Nešlo jen o celebrity. Šlo o nepříjemné poznání, že i dlouhá kariéra může ve stáří skončit číslem, které působí téměř absurdně.
Tady se vyplatí odložit emoce a podívat se na systém. Česká správa sociálního zabezpečení jasně uvádí, že výši starobního důchodu ovlivňují především dvě věci, délka doby důchodového pojištění a výše výdělků dosažených v rozhodném období. Důchod má dvě části. Základní výměru, která je pro všechny stejná, a procentní výměru, která se stanovuje individuálně. V roce 2026 činí základní výměra 4 900 korun měsíčně a teprve k ní se připočítává procentní část podle získané doby pojištění a výpočtového základu. Jinými slovy, systém neřeší, zda je člověk známý, úspěšný nebo veřejně obdivovaný. Řeší, jak dlouho a z jakých základů bylo odváděno pojistné.
Právě proto je případ Veroniky Žilkové tak silný. Odhaluje iluzi, ve které žije velká část veřejnosti. Lidé si stále pletou profesní lesk s důchodovou jistotou. Jenže mezi tím není automatická spojnice. U umělců, lidí na volné noze nebo těch, jejichž kariéra byla složená z nepravidelných forem práce, může být rozdíl mezi veřejným obrazem a skutečným zabezpečením ve stáří obrovský. To není selhání matematiky, ale důsledek nastavených pravidel. Kdo měl nízké odvody nebo části kariéry mimo klasický systém, nemůže později čekat, že se mu to v důchodu vyrovná jen proto, že byl vidět a že jeho práci znala celá republika.
Toto je honosné sídlo Arnolda Schwarzeneggera: Fanoušci jsou v šoku z toho, jak drsný herec žije
Některé slavné domy jsou krásné, ale působí chladně. U Arnolda Schwarzeneggera je to jiné. Jeho bydlení je velké, soukromé a luxusní, ale zároveň v něm zůstává cosi nečekaně osobního. Právě proto nepůsobí jako katalogová vila, spíš jako svět, který přesně odpovídá člověku, jenž v něm žije.
Celý příběh má ale i praktickou rovinu, která je možná důležitější než samotný šok ze slavného jména. Největší chybou je nechat si otázku důchodu až na chvíli, kdy je člověk skoro u cíle. ČSSZ dnes nabízí digitální nástroje, které umí zobrazit evidované doby pojištění, odhadnout výši starobního důchodu a upozornit na případná chybějící období. Informativní důchodová aplikace i informativní výpočet na ePortálu dávají lidem šanci zjistit situaci dřív, než je zastaví tvrdý výsledek na úřadě. Nejde o detail pro puntičkáře. Jde o jednu z mála možností, jak si včas ověřit, zda člověk opravdu směřuje k důchodu, se kterým bude schopen žít důstojně.
Na příběhu Veroniky Žilkové je přitom důležité ještě něco dalšího. Otevřeně pojmenoval téma, o kterém lidé často mluví šeptem nebo vůbec. Tedy že stáří může zaskočit i ty, kteří se celý život nezastavili, pracovali, byli známí a v očích ostatních působili úspěšně. Její veřejná reakce nebyla jen projevem zklamání. Byla i nepříjemným zrcadlem pro společnost, která si ráda myslí, že dlouhá pracovní dráha automaticky znamená klidné stáří. Neznamená. A někdy stačí jeden úřední výměr, aby tato iluze spadla během několika vteřin.