Holubinky umí potrápit i zkušené houbaře. Jedno pravidlo při sběru Češi nesmějí podcenit
Holubinky patří k houbám, kterým se začátečníci často vyhýbají, přestože zbytečně přicházejí o výborné úlovky. Jejich zvláštnost je jednoduchá: mírná a příjemná chuť většinou ukazuje na jedlý druh, zatímco palčivé nebo hořké holubinky do košíku nepatří. Ochutnávání má ale přísná pravidla a platí opravdu jen tehdy, když si jste jistí, že držíte v ruce holubinku.
U holubinek skutečně často rozhoduje chuť: příjemně mírné druhy patří do kuchyně, zatímco palčivé, hořké nebo nepříjemně ostré plodnice je lepší nechat v lese. Právě tento paradox dělá z holubinek jednu z nejzajímavějších skupin hub pro začínající i zkušenější houbaře. Zatímco u většiny hub je ochutnávání nebezpečný nesmysl, u bezpečně poznané holubinky může být malý chuťový test praktickou pomůckou.
Důležité je spojení bezpečně poznané. Ochutnávat neznámou lupenatou houbu jen proto, že má hezký klobouk, se nesmí. Nejdřív musí být jasné, že jde opravdu o holubinku. Teprve potom má smysl zkoušet, jestli je její dužnina mírná, nebo pálí na jazyku.
Římané ji považovali za delikatesu. V Česku je tahle muchomůrka vzácná a chráněná
Vypadá jako luxusní lesní úlovek a v jižní Evropě se dodnes považuje za delikatesu. Muchomůrka císařka má zářivý klobouk, žluté lupeny a pověst houby, která chutnala už římským vládcům. V Česku je však tak vzácná, že patří mezi chráněné druhy. Kdo ji najde, měl by udělat jediné: obdivovat ji na místě a nechat růst.
Proč se holubinek tolik lidí bojí
Holubinky umějí začátečníka zmást hlavně barvou. Klobouk může být zelený, modrofialový, růžový, červený, olivový i žlutavý a jednotlivé odstíny se u některých druhů mění podle stáří, počasí nebo místa růstu. Kdo se naučil sbírat hlavně hřiby, kozáky a křemenáče, často raději barevnou lupenatou houbu obejde.
Přitom právě mezi holubinkami se skrývají velmi dobré jedlé houby. K vyhledávaným druhům patří například holubinka namodralá a holubinka nazelenalá. Houbaři zmiňují také další mírné druhy, u nichž se cení pevná dužnina a jemná chuť. U fialově zbarvených holubinek, kam bývá řazena i holubinka ametystová, je ale na místě větší opatrnost při určování, protože samotná barva klobouku nikdy nestačí.
Namodralá bývá ceněna pro pružnější lupeny a barevnost přecházející od zelenavých tónů po modrofialové. Nazelenalá je mezi houbaři známá matným, často políčkovitě rozpraskaným kloboukem a pevnější dužninou mírné chuti. Ani u takových druhů ale neplatí, že stačí zahlédnout podobnou barvu a houbu hodit do košíku. Barva je jen vodítko, ne důkaz.
Tahle houba je mezi houbaři jako Mercedes. Roste jen pár dní a místo se přísně tají
Kotrč kadeřavý patří k houbám, které v lese nepřehlédnete, pokud víte, kam se dívat. Pod borovicemi vytváří světlé, bohatě zkadeřené plodnice připomínající květák a v kuchyni se z něj nejčastěji vaří falešná dršťková polévka. Má i pověst houby s cennými látkami, především betaglukany. Při sběru je ale nutná opatrnost, protože podobné kotrče Němcův a štěrbákový jsou vzácné a od kadeřavého se liší hlavně tvarem konců větviček.
Jak poznat, že jde opravdu o holubinku
Holubinky mají křehkou, drobivou dužninu. Když se do třeně rýpne nehtem nebo nožem, kousek se vylomí spíš hladce a zrnitě, podobně jako u jablka. U jiných lupenatých hub se třeň často trhá vláknitě. To je pro začátečníka velmi užitečný rozdíl.
Další zásadní znak je absence mléka. Pokud z poraněné plodnice vytéká bílé nebo jinak zbarvené mléko, nejde o holubinku, ale o ryzec. Ryzce mají vlastní pravidla a do holubinkového ochutnávacího testu nepatří. Stejně tak je potřeba zpozornět, pokud má houba prsten, pochvu nebo jiné znaky, které k holubinkám nesedí.
Začátečník by měl sbírat jen plodnice, které jsou mladé, pevné, zdravé a dobře zachované. Staré, rozmočené, červivé nebo vyschlé holubinky ztrácejí kvalitu a mohou zkazit celé jídlo, i kdyby šlo o jedlý druh.
Eva Holubová našla jistotu daleko od kamer. Manžel Miroslav Zdeněk při ní stojí už dlouhé roky
Miroslav Zdeněk nepatří k mužům, kteří by vyhledávali záři reflektorů. Přesto je pro Evu Holubovou jedním z nejdůležitějších lidí v životě. Herečka s ním tvoří pár od roku 1991, vzali se až po dlouhých letech a jejich vztah přežil slávu, rodinný provoz i těžší období.
Chuťový test má jasná pravidla
Ochutnávání holubinek neznamená, že se houba jí syrová. Správný postup je mnohem opatrnější. Z plodnice se vezme jen maličký kousek klobouku nebo lupenů, vloží se na jazyk, krátce se rozžvýká a sleduje se chuť. Pokud je mírná, příjemná, nasládlá nebo oříšková, jde o dobré znamení. Pokud se objeví pálení, štiplavost, výrazná hořkost nebo jiná nepříjemná ostrost, houba do jídla nepatří.
Kousek se vždy vyplivne a nepolyká. Po zkoušce je rozumné si ústa vypláchnout nebo chuť zajíst až ve chvíli, kdy je jasno. U palčivých druhů se může pálení rozjet s mírným zpožděním, proto nemá smysl spěchat. Houba, která začne po chvíli pálit, zůstává v lese.
Toto pravidlo se nesmí přenášet na jiné houby. U muchomůrek, čirůvek, vláknic, závojenek ani dalších lupenatých hub chuť spolehlivě neurčuje jedlost. Některé nebezpečné houby mohou chutnat nenápadně, a právě proto je ochutnávání neznámých hub rizikové. Holubinky jsou v tomto směru výjimka, ne univerzální houbařská metoda.
Páchne jako mršina a tvarem připomíná penis. Tuto vzácnou houbu si lidé cenili už ve středověku
Hadovka smrdutá patří k houbám, které v lese nikdo nepřehlédne, i kdyby se o to velmi snažil. Dospělá plodnice vypadá provokativně, páchne jako mršina a přitahuje mouchy, přesto má mezi houbaři i své obdivovatele. V mladém stadiu vajíčka se totiž dá jíst a někteří ji považují za nečekanou delikatesu. K její pověsti navíc patří i historie afrodisiaka a možná záměna se vzácnější hadovkou valčickou.
Palčivé druhy do košíku nepatří
Mezi problematické holubinky patří hlavně ty s výrazně palčivou nebo hořkou chutí. Často se zmiňuje holubinka vrhavka, která mívá červený klobouk, bílé lupeny i bílý třeň a je spojována se zažívacími potížemi. Palčivá bývá také holubinka jízlivá, jejíž barvy mohou přecházet přes červené, purpurové nebo nafialovělé tóny. Červený klobouk sám o sobě ale není diagnóza. Jen naznačuje, že je lepší být obezřetný a chuťový test u jistě určené holubinky nepodcenit.
Palčivé holubinky většinou nejsou problém proto, že by je někdo snědl omylem ve velkém. Jejich ostrost bývá tak výrazná, že člověka rychle varuje. Potíž nastane, když se do směsi dostane několik nepříjemně chutnajících plodnic. Výsledkem nemusí být jen zkažená smaženice, ale i žaludeční potíže.