Nemoci nejsou jediný problém po šedesátce: Tělo často ničí obyčejné chyby, které se opakují roky
Preventivní prohlídky a léky jsou důležité, jenže o kondici ve vyšším věku rozhoduje i obyčejný denní režim. Největší škody často dělá dlouhé sezení, málo tekutin, slabá strava, špatný spánek a pocit, že už nemá smysl něco měnit.
Po šedesátce se mnoho lidí začne víc soustředit na výsledky od lékaře, tlak, cholesterol, cukr v krvi nebo pravidelné užívání léků. To všechno má své místo. Jenže dobrá kondice se neudržuje jen v ordinaci. Velkou roli hraje i to, kolik se člověk během dne hýbe, co jí, jak pije, jak spí a zda si mozek pořád zvyká na nové podněty. Právě tyto zdánlivé drobnosti se často podceňují, protože nevypadají tak vážně jako diagnóza. Ve skutečnosti ale mohou rozhodovat o tom, jestli si člověk udrží sílu, stabilitu, samostatnost a chuť do běžného života.
Dlouhé sezení tělo oslabuje rychleji, než se zdá
Odchod do důchodu přinese volnější režim, ale také méně přirozeného pohybu. Člověk už nemusí denně chodit do práce, méně spěchá na autobus, netráví tolik času mezi lidmi a snadno se stane, že většinu dne prosedí doma. Dlouhé sezení přitom nesouvisí jen s horší kondicí. Zvyšuje riziko srdečně cévních potíží, cukrovky i úbytku svalové hmoty.
A právě svaly jsou ve vyšším věku zásadní. Pomáhají držet stabilitu, chrání před pády a udržují člověka déle soběstačného. Jedna delší procházka denně je dobrá, ale sama o sobě nemusí stačit. Tělu prospívá hlavně pravidelné rozhýbání během dne, vstávání ze židle, krátké protažení, schody, práce na zahradě nebo obyčejná cesta pěšky do obchodu.
Jan Kanyza prozradil výši svého důchodu. Takovou potupu si významný herec nezaslouží
U slavných osobností si lidé často myslí, že stáří znamená pohodlí, jistotu a bezstarostný život. Jenže realita bývá mnohem střízlivější. Také Jan Kanyza poznal, že přechod do penze není jen administrativní změna, ale i okamžik, kdy si člověk bez iluzí srovná, co mu dlouhá léta práce skutečně přinesla. Místo hořkosti se ale nakonec obrátil k tomu, co mu dává smysl už dlouho. K malování, klidu a životu, který není postavený na hluku kolem jména, ale na vnitřní jistotě.
Jídlo má chránit svaly, ne jen zaplnit talíř
Ve vyšším věku se často mění chuť k jídlu. Někomu stačí menší porce, jiný se začne omezovat, protože má menší výdej energie nebo nechce přibírat. Problém nastává ve chvíli, kdy tělo sice dostává kalorie, ale chybí mu živiny. Nejvíc se zapomíná na bílkoviny, které pomáhají udržovat svalovou hmotu.
Pokud jich je dlouhodobě málo, může se člověk cítit slabší, hůř zvládat běžné činnosti a postupně ztrácet jistotu při pohybu. Na talíři by proto měly mít místo ryby, vejce, mléčné výrobky, luštěniny nebo libové maso. Nejde o složitou dietu. Jde o to, aby každé hlavní jídlo mělo nějakou skutečnou výživovou hodnotu.
Pitný režim je po šedesátce zrádný hlavně proto, že pocit žízně může být slabší než dřív. Člověk pak nepije proto, že nemá potřebu, jenže tělo tekutiny potřebuje dál. Nedostatek vody se nemusí projevit jen suchými ústy. Může za únavu, bolest hlavy, motání, horší soustředění, podrážděnost nebo zmatenost.
U starších lidí může také zvyšovat riziko problémů s močovými cestami. Praktické je nespoléhat jen na pocit žízně a pít průběžně po menších dávkách během celého dne. Čistá voda, slabý čaj nebo polévka udělají víc než nárazové dohánění večer, kdy už může být tělo vyčerpané.
Mozek potřebuje víc než televizi a rutinu
Po skončení pracovního života ubývá nejen pohyb, ale často i mentální zátěž. Denní režim se zjednoduší, dny se začnou podobat jeden druhému a mozek dostává méně nových úkolů. Čtení, křížovky nebo sudoku jsou dobré, ale ještě větší přínos mají činnosti, které člověka nutí učit se něco nového.
Může jít o cizí jazyk, práci s počítačem, hudební nástroj, nový koníček nebo pravidelné setkávání s lidmi. Mozek tím dostává podněty, které podporují pozornost, paměť i schopnost přizpůsobovat se změnám. Nejde o výkon ani o dokonalost. Důležité je, aby člověk nezůstal jen u pasivního sledování a opakování stále stejného programu.
Helena Vondráčková připustila konec kariéry. Jasný signál by jí dali fanoušci
Helena Vondráčková zpívá déle než šest desetiletí a stále patří k nejvýraznějším tvářím české populární hudby. Teď ale otevřeně naznačila, za jakých okolností by začala uvažovat o odchodu ze scény. Rozhodující pro ni není věk, ale zájem lidí, kteří jí po celou kariéru plní sály.
Nekvalitní spánek není nutné brát jako stáří
Horší spánek mnoho lidí bere jako něco, co k vyššímu věku automaticky patří. Krátkodobě se může stát každému, že se budí, usíná hůř nebo ráno vstává unavený. Pokud se to ale opakuje dlouhodobě, zasahuje to do celého dne. Slabý spánek může zhoršit náladu, paměť, schopnost soustředění i obranyschopnost organismu.
Člověk je pak přes den podrážděnější, méně aktivní a snadněji sklouzne k dalším špatným návykům. Pokud potíže trvají delší dobu, má smysl řešit je s lékařem. Věk sám o sobě není důvod, aby se člověk smířil s tím, že se už nikdy pořádně nevyspí. Největším skrytým zlozvykem bývá přesvědčení, že po určitém věku už nemá cenu nic měnit.
Právě to může člověka připravit o roky lepšího života. Tělo dokáže na zdravější režim reagovat i ve vyšším věku a změna nemusí znamenat posilovnu, přísnou dietu ani drahé doplňky. Často stačí vstávat častěji od televize, přidat bílkoviny do jídelníčku, pít dřív, než se objeví žízeň, hledat nové podněty a neodbývat špatný spánek. Stárnutí se zastavit nedá, ale kvalita dalších let se ovlivnit dá. A právě malé každodenní návyky v tom bývají důležitější, než se na první pohled zdá.
autorský text