Loví smrtelně jedovaté hady, přesto ji víc zaskočí muži. Neustále jí vysvětlují, jak má svou práci dělat

Pro většinu lidí by už samotný pohled na jedovatého hada znamenal důvod k rychlému ústupu. Čtyřicetiletá Australanka Courtenay Brown je ale vyhledává dobrovolně a odchytává je v domech, automobilech, školách i na zahradách. Přesto přiznává, že při práci někdy nepociťuje největší obavy z plazů. Mnohem nepříjemnější pro ni mohou být výjezdy k neznámým mužům na odlehlá či podezřelá místa.

Telefon zazvoní a na druhém konci se ozve vyděšený majitel domu. Had se ukryl v kuchyni, pod střechou, ve skříni nebo třeba někde v motorovém prostoru automobilu. Pro Courtenay Brown ze Sunshine Coast v australském Queenslandu jde o běžnou součást pracovního dne. V hlavní sezoně dokáže absolvovat až deset podobných výjezdů za jediný den. Nikdy přitom přesně neví, co na místě najde. Někdy jde o relativně klidnou krajtu kobercovou, jindy stojí proti jednomu z nebezpečných australských jedovatých hadů.

Při takovém zásahu není prostor pro rutinu ani ztrátu koncentrace. Mezi druhy, s nimiž se může setkat, patří například pakobra východní nebo pakobra červenobřichá. U jedovatých druhů může mít jediný špatný pohyb velmi vážné následky. Sama Courtenay už během práce několik kousnutí zažila. Měla však štěstí, protože dosud šlo o nejedovaté hady. Právě vědomí toho, co by se mohlo stát při chybě u nebezpečnějšího druhu, ji podle jejích slov nutí zůstávat neustále soustředěná.

Související článek

Bývalý premiér Mirek Topolánek se ukázal veřejnosti: Nemoc mu výrazně změnila tvář

19. 06. 2026Celebrity

Mirek Topolánek dorazil na slavnostní premiéru muzikálu Klan Baťa na pražské Kampě po boku manželky Lucie Talmanové. Bývalý premiér, který od loňského roku bojuje s rakovinou slinivky, působil výrazně pohuble a křehce. Přesto ukázal, že se veřejnému životu úplně nevyhýbá.

Z kancelářského života odešla za úplně jinou prací

Její současné povolání je přitom na hony vzdálené tomu, čemu se věnovala dříve. Courtenay vystudovala vysokou školu a nějakou dobu pracovala v korporátním prostředí. Postupně ale zjistila, že ji tento způsob života příliš nenaplňuje. Když její dvě dcery začaly být starší a ona měla více prostoru přemýšlet o další pracovní cestě, rozhodla se pro něco, co jí připadalo smysluplnější.

Hadi ji přitahovali dlouho předtím, než se jejich odchyt stal jejím zaměstnáním. Po přestěhování na Sunshine Coast je začala vídat stále častěji a místo strachu u ní převládla zvědavost. Vyrážela proto na noční procházky a snažila se místní druhy poznávat. Učila se jejich chování, způsob pohybu i to, jak reagují ve chvíli, kdy se cítí ohrožené. Z původního zájmu postupně vzniklo povolání. Získala potřebné oprávnění a dnes pracuje jako profesionální odchytávačka hadů.

Neobvyklá práce jí podle jejích slov vyhovuje také kvůli tomu, že žádný den není stejný. Dobrodružství a určitá dávka adrenalinu jsou přesně tím, co jí v předchozích zaměstnáních chybělo. Had se totiž může objevit prakticky kdekoliv. Courtenay už je odchytávala na půdách, ve školních budovách, kuchyních, kurnících, automobilech i dalších místech, kde by je jejich majitelé rozhodně nečekali.

Hadi podle ní nejsou agresivní zabijáci

Navzdory nebezpečí, které některé australské druhy představují, Courtenay odmítá představu hada jako zvířete, které automaticky čeká na příležitost k útoku. Podle jejích zkušeností jsou hadi ve velké míře předvídatelní a ke kousnutí se uchylují především tehdy, když mají pocit, že nemají jinou možnost úniku nebo obrany.

Právě změna pohledu veřejnosti na tyto živočichy je podle ní důležitou součástí její práce. Cílem zásahu proto není hada zabít, ale bezpečně ho odstranit z místa, kde se dostal do konfliktu s člověkem. Po odchycení jej přemístí do prostředí, které je pro něj vhodnější, a vypustí jej zpět do přírody.

Větší nejistotu někdy vyvolává adresa výjezdu

Paradoxem jejího povolání je, že chvíle, kdy stojí několik metrů od nebezpečného plaza, nemusí být tím momentem, kterého se obává nejvíce. Jako žena pracující často sama totiž musí řešit také vlastní bezpečnost při vstupu do domácností úplně cizích lidí. Naprostá většina klientů podle ní nepředstavuje žádný problém, občas ale přijdou telefonáty od mužů, kteří ji žádají o příjezd na místa, jež v ní nevzbuzují důvěru.

V takových situacích musí kromě samotného hada sledovat také okolí a dobře vyhodnotit, do jakého prostředí vstupuje. Bezpečnost proto zůstává při cestách k neznámým lidem neustále někde v pozadí její mysli. Právě tyto situace považuje za jednu z nepříjemných stránek práce, o které si lidé při pohledu na fotografie s jedovatými hady často vůbec neuvědomují.

Související článek

Zjistili jsme, jak bydlí Osmany Laffita. Jeho honosné sídlo se v Česku jen tak nevidí, obdivují ho i světoví architekti

31. 03. 2026Celebrity

Některé domy působí útulně, jiné reprezentativně. Pak jsou ale i takové, které vyprávějí příběh svého majitele na první pohled. Právě takové je bydlení Osmanyho Laffity a jeho manžela Guye Pascala Gheysense v Nižboru. Ze staré secesní hvězdárny z roku 1908 vznikl výrazný, osobitý a do posledního detailu promyšlený domov, kde se mísí historie budovy, láska ke kráse, sběratelská vášeň i silná potřeba žít po svém.

Na internetu řeší i poznámky o vzhledu a schopnostech

Další komplikace přinesly sociální sítě. Courtenay na nich svou práci ukazuje veřejnosti, což jí umožňuje přibližovat život hadů a vysvětlovat jejich chování. Zároveň se tím ale vystavuje kritice, nevhodným zprávám, sexistickým poznámkám i komentářům lidí, kteří zpochybňují její schopnosti. Sama si všímá také toho, že část veřejnosti stále považuje odchyt jedovatých hadů především za mužské povolání.

Setkává se proto i s muži bez praktických zkušeností, kteří jí prostřednictvím internetu vysvětlují, jak by měla při zásazích postupovat. Jiní naznačují, že svou neobvyklou práci zveřejňuje pouze proto, aby získala pozornost. Takovým výtkám se snaží čelit s odstupem. Pokud by totiž člověk chtěl v době sociálních sítí pouze vzbudit zájem, existují podle ní podstatně jednodušší způsoby než každý den pracovat se zvířaty, jejichž jediné kousnutí může mít fatální následky.

Přes rizika ani negativní komentáře ale změny povolání nelituje. Práce, která by většinu lidí děsila, jí přinesla právě to, co v předchozí kariéře postrádala. Spojuje v ní zájem o zvířata, pomoc lidem i každodenní dávku nejistoty. A zatímco se naučila chování hadů poměrně dobře předvídat, u některých lidí to podle jejích zkušeností tak jednoduché není.