V Chorvatsku jsem potkala svého dávného přítele. Z radostného setkání se však stala noční můra
Lucie odjela sama k moři, aby si odpočinula po náročném roce. Když na promenádě poznala muže, kterého kdysi milovala, připadalo jí to jako znamení. Během několika dní ale pochopila, že jejich setkání nebylo tak náhodné, jak si myslela.
Lucii bylo třicet osm let a na dovolenou do Chorvatska se vydala poprvé úplně sama. Původně měla jet s kamarádkou, ta však několik dní před odjezdem onemocněla. Lucie už měla zaplacený apartmán nedaleko Makarské a po měsících strávených v práci nechtěla pobyt rušit.
První dva dny si samotu užívala. Ráno chodila na pláž, odpoledne si četla na balkoně a večer se procházela podél moře. Právě během jedné takové procházky zaslechla své jméno.
Myslela si, že znovu vidí přítele
Když se otočila, několik vteřin nedokázala promluvit. Před ní stál Roman, její první vážný přítel. Chodili spolu ještě během vysoké školy, ale jejich vztah skončil ve chvíli, kdy Roman odjel pracovat do zahraničí. Zpočátku si psali a telefonovali si, postupně však jejich kontakt ustal.
„Vypadal téměř stejně jako dřív. Jen měl trochu šedivé vlasy a působil mnohem klidněji. V tu chvíli jsem měla pocit, že přede mnou stojí člověk, kterého jsem kdysi znala lépe než kohokoliv jiného,“ vzpomínala Lucie.
Roman jí vysvětlil, že už několik let žije v Chorvatsku. Pracoval údajně pro společnost, která pronajímala apartmány turistům, a část roku trávil právě poblíž Makarské. Lucii nepřipadalo zvláštní, že na sebe narazili. Spíše si říkala, že někdy život opravdu dokáže člověka překvapit.
Pozval ji na večeři do malé restaurace nad přístavem. Povídali si dlouho do noci. Roman si pamatoval její oblíbené jídlo, jméno jejího psa z dětství i písničku, kterou společně poslouchali během první dovolené.
Choval se mile a zdvořile
Lucii jeho zájem lichotil. Po několika nevydařených vztazích jí připadalo příjemné být vedle někoho, komu nemusela složitě vysvětlovat svou minulost. Další dny trávili společně. Roman ji vozil na odlehlé pláže, ukazoval jí malé vesnice a připravoval večeře ve svém domě, který stál několik kilometrů od pobřeží. Zpočátku byl pozorný a starostlivý. Postupně se však začal měnit.
Vadilo mu, když Lucie odpovídala na zprávy. Vyptával se, komu píše, proč musí být stále v kontaktu s rodinou a zda jí někdo z domova nechybí víc než on. Když jednou zmínila bývalého partnera, Roman se na několik hodin přestal bavit.
„Nejdřív jsem si jeho chování vysvětlovala žárlivostí. Říkala jsem si, že je z našeho setkání stejně zmatený jako já. Nechtěla jsem pokazit něco, co působilo tak výjimečně,“ přiznala.
Tři dny před plánovaným odjezdem jí Roman nabídl, že může zbývající část dovolené strávit u něj. Tvrdil, že její apartmán je zbytečně drahý a že spolu budou mít více soukromí. Lucie souhlasila. Majitelce apartmánu oznámila, že odjíždí dříve, a kufr si přestěhovala k Romanovi.
Postupem se jeho chování změnilo
Ještě ten večer ji požádal o občanský průkaz a cestovní pas. Vysvětlil jí, že musí její údaje zapsat kvůli evidenci hostů. Protože se v Chorvatsku ubytovaní turisté běžně registrují, Lucii to nepřipadalo podezřelé.
Doklady jí však nevrátil.
Když se na ně následující den zeptala, Roman tvrdil, že je nechal v kanceláři. Další den řekl, že je zamkl do trezoru a klíče omylem odvezl jeho kolega. Lucie začala být nervózní. Čekala ji cesta domů a bez dokladů nemohla odjet.
Roman najednou mluvil o tom, že by měla zůstat. Tvrdil, že její práce ji stejně nenaplňuje, doma na ni nikdo nečeká a jejich opětovné setkání je druhá šance, kterou nesmějí promarnit.
„Řekla jsem mu, že musím odjet a že se můžeme později domluvit, co bude dál. On se na mě podíval a úplně klidně mi odpověděl, že domů už jet nemusím. V tu chvíli mi došlo, že nejde o romantické gesto,“ uvedla Lucie.
Situace se vyhrotila, když zjistila, že Roman schoval také klíče od domu. Branka na pozemku byla zamčená a okna v přízemí měla venkovní okenice. Telefon jí sice nevzal, ale v domě téměř nebyl signál a Roman odmítal sdělit heslo k bezdrátové síti. Tvrdil, že ji nechce věznit. Pouze prý potřebuje čas, aby pochopila, že k sobě patří. Připomínal jí jejich dávný vztah a opakoval, že na ni nikdy nezapomněl.
Zjistila, že jí celé roky sleduje
V jedné ze skříní pak Lucie našla krabici, která ji vyděsila ještě víc než zamčené dveře. Roman v ní měl vytištěné fotografie z jejích sociálních sítí. Některé byly staré několik let. U několika snímků byly poznámky s místy, kam chodila, a se jmény lidí, se kterými se stýkala.
Tehdy pochopila, že jejich setkání na promenádě zřejmě nebylo náhodné. Roman věděl, že do Chorvatska přijede. Lucie totiž několik týdnů před dovolenou zveřejnila fotografii potvrzení rezervace, na které byl vidět název ubytování.
„Došlo mi, že mě nesledoval jen posledních pár dní. Znal můj život, i když jsem o něm téměř dvacet let nic nevěděla. Najednou jsem se vedle něj necítila jako jeho dávná láska, ale jako někdo, koho si dlouho plánoval přivlastnit,“ popsala.
Lucie se snažila nedat najevo strach. Romanovi řekla, že o jeho návrhu přemýšlí a že by si pouze potřebovala zavolat s matkou. Když šel připravovat večeři, vystoupala do horního patra, kde se jí podařilo zachytit slabý mobilní signál.
Místo rodině zavolala na tísňovou linku. Nedokázala přesně určit adresu, ale popsala dům, okolí a cestu, kterou předtím projížděli. Operátor ji vyzval, aby zůstala co nejklidnější a telefon neschovávala daleko od sebe.
Ondřej (33): Levný nájem od strýce měl být naše výhra. Brzy jsme pochopili, že bydlíme pod jeho neustálým dohledem
Když nám příbuzný nabídl byt za cenu, kterou jsme si s partnerkou mohli dovolit, připadalo nám to jako zázrak. Po měsících hledání a počítání každé koruny jsme měli konečně pocit, že se na nás usmálo štěstí. Jenže výhodné bydlení mělo podmínky, které nikdo neřekl nahlas.
Ne každý kamarád je kamarád i dnes
Policisté dorazili přibližně za hodinu. Roman jim nejprve tvrdil, že Lucie je jeho partnerka a že se pouze pohádali. Její doklady však našli ukryté v zamčené zásuvce společně s klíči od domu a jejím potvrzením o zpáteční jízdence. Lucie strávila poslední noc v hotelu, který jí pomohla zajistit místní policie. Domů odjela následující den. Romanovo další jednání už řešily chorvatské úřady.
Z dovolené, která zpočátku působila jako začátek romantického příběhu, si přivezla především nedůvěru a pocit, že bezpečí může zmizet během jediné chvíle. „Dlouho jsem si vyčítala, že jsem mu uvěřila. Pak jsem si ale uvědomila, že chyba nebyla v tom, že jsem měla radost ze setkání. Chyba byla v jeho rozhodnutí využít moje vzpomínky a důvěru proti mně,“ uzavřela Lucie.
Setkání s člověkem z minulosti může působit jako návrat k něčemu známému a bezpečnému. Čas však lidi mění. A někdy se za dokonale zapamatovanými detaily a velkými romantickými gesty neskrývá láska, ale potřeba druhého člověka ovládat.
příběh čtenářky, autorský text