Sovák přetáhl Upíra Krejčího holí až k slzám. Za co ho tak surově zmlátil?
Jiří Sovák byl génius, jehož temperament dokázal v jediném okamžiku překročit všechny meze slušnosti. Václav Upír Krejčí to poznal na vlastní kůži, doslova. Stačila jedna kniha.
Jiří Sovák patřil k hercům, na které se nezapomíná. Diváci ho milovali pro nenapodobitelný komický talent, kolegové ho respektovali jako profesionála nejvyšší třídy. A přitom skoro každý, kdo s ním přišel do bližšího kontaktu, věděl jedno: Sovák není člověk, se kterým se vstupuje do sporu bez rizika. Byl pověstný svou výbušností, svou netolerantností k věcem, které ho štvaly, a svou schopností reagovat způsobem, který ostatní nečekali. Václav Upír Krejčí se s tím setkal způsobem, na který do konce života nezapomněl.
Začalo to nevinně. Nebo skoro nevinně
Oba herci se potkali při natáčení filmu Divoké pivo. Sdíleli herecký prostor, pracovní nasazení i zálibu ve psaní. Obě persony přitom tehdy vydaly vlastní knihu, což v herecké branži není samozřejmost. Krejčí si Sovákovu knihu poctivě koupil a s přirozenou dávkou kolegiálního respektu za ním přišel s žádostí o podpis a osobní věnování. Sovákova reakce nebyla přátelská.
Stručně a jasně oznámil, že věnování nepíše. Jenom podpis. Krejčí to vzal, jak to vzít musel, a nechal toho. Pak se ale rozhodl, že udělá hezké gesto sám. Přinesl Sovákovi na oplátku svou vlastní knihu. Chtěl mu ji věnovat, předat, nabídnout jako projev vzájemné úcty mezi dvěma herci a autory. Sovák ho poslal do patřičných míst.
Eva Decroix překvapila všechny své sledující. Bývala ministryně se ukázala v plavkách a nikdo ji nepoznal
Zatímco řada známých žen zahajuje plavkovou sezonu snímky z dovolených a luxusních resortů, Eva Decroix zvolila úplně jiný obrázek. Objevila se na veřejném koupališti v Praze, v černých dvoudílných plavkách a bez zbytečné stylizace. Právě v tom je něco, co dnes působí nečekaně silně.
Ivan Mládek už dávno není jen Jožin z bažin. V důchodu si pořídil dvě děti a vyměnil manželky
van Mládek patří k těm osobnostem, které si české publikum spojuje hlavně s humorem, nadsázkou a písněmi, jež zlidověly napříč generacemi. V posledních letech se ale kolem jeho jména nemluví jen o Banjo Bandu a televizní zábavě. Pozornost budí i jeho soukromí, které si dlouhé roky pečlivě střežil a které se začalo veřejně rozkrývat až ve chvíli, kdy už měl za sebou desítky let kariéry.
Krejčí se však nevzdal. Možná ho vedla tvrdohlavost, možná přesvědčení, že Sovákova odpověď neplatí jako definitivní závěr. Vzal knihu a tiše ji vložil do Sovákovy tašky. Beze slova, bez upozornění. Prostě tam dána ležela. Sovák to zjistil a reagoval způsobem, který šel výrazně za hranici verbální nespokojenosti.
Vzal svou hůl a přetáhl Krejčího přes záda tak, že ho srazil k zemi. Krejčí se skácel. A pak přišly slzy, ke kterým u dospělého muže a ostříleného herce vede jen skutečně silná bolest. Celou následující noc proplakal. Druhý den ho záda bolela tak, jak si nikdy nepředstavoval. A v duchu se ptal, kde bere starý pán takovou drtivou sílu.
Zlost a pak ticho
Příhoda zmizela v tichu herecké každodennosti. Žádné veřejné vyrovnání, žádný skandál, který by se dostal před ostatní. Krejčí příběh léta nosil v sobě a Sovák se pravděpodobně domníval, že věc je uzavřena. Jenže pak přišel telefonát. Sovák zavolal sám. Jeho manželka Andulka totiž narazila na knihu v tašce, začala ji číst a líbila se jí.
Sovák musel přiznat, od koho pochází. A patrně i to, jak celá situace proběhla. Výsledkem byl pozvání na chatu. Tam se oba herci setkali, promluvili si a dohodli se na budoucí spolupráci. Z incidentu, který skončil na zemi s holí v zádech, nakonec vzešel základ vztahu, který by jinak asi nikdy nevznikl.
Příhoda s holí není ve Sovákově životopisu ojedinělá. Herec, narozený v roce 1920 jako Jiří Schmitzer, byl celý život znám jako člověk s extrémním temperamentem. Jméno Sovák si zvolil sám, jako protest proti nacistické okupaci. Tato vzdorovitost, schopnost jít tvrdě za svým a nevzdávat se bez boje, ho provázela i v osobním životě.
Kolegové na něj vzpomínají jako na génia s nepředvídatelnými výbuchy. Byl schopen být v jednom okamžiku neuvěřitelně zábavný a v druhém zcela nesnesitelný. Svůj hněv nedokázal nebo nechtěl ovládat a okolí si na to muselo zvykat.
Proč se na tuhle historku nedá zapomenout
Zároveň byl profesionál, kterého nelze vymazat z české filmové a divadelní paměti. Role Skopce ve Světácích, nezapomenutelný výkon v Marečku, podejte mi pero nebo desítky dalších postav, které přežily generace. Sovák byl jedním z těch herců, jejichž stopa zůstává, i když člověk odejde.
Josef Kemr skrýval levobočka a střídal milenky. Přátelství s Hrušínským zničila osudová žena
Na obrazovce býval laskavý, ironický i tvrdohlavý. V civilu měl Josef Kemr pověst člověka, který neuhýbal ani před režimem, ani před lidmi, které měl rád. Právě tahle vnitřní pevnost z něj udělala herce, na kterého se nezapomíná.
Příhod z herecké branže existují stovky. Spory za kulisami, nevraživosti, letité konflikty nebo krátkodobá přátelství zakončená tichou nevraživostí. Tohle je ale něco jiného. Krejčí si přinesl knihu s dobrým úmyslem. Chtěl dát, ne vzít. A dostal ránu holí. A přesto to celé dopadlo pozvánkou na chatu a dohodou o spolupráci.
Sovák, který nebyl schopen přijmout dar, ho přijal teprve tehdy, když o něm zjistila jeho žena a řekla mu, že kniha stojí za přečtení. Za výbušností a hrubostí se u Sováka skrývalo cosi, co mu v pravou chvíli nedovolovalo zůstat zaslepený navždy. Možná to byl instinkt správného herce, který cítí, kdy přichází obrat děje. Možná prostě jen žena, která ho znala lépe než on sám sebe. Ať tak nebo tak, Upír Krejčí měl z toho setkání modřiny. A nakonec přece jen kolegu.