Josef Kemr skrýval levobočka a střídal milenky. Přátelství s Hrušínským zničila osudová žena
Na obrazovce býval laskavý, ironický i tvrdohlavý. V civilu měl Josef Kemr pověst člověka, který neuhýbal ani před režimem, ani před lidmi, které měl rád. Právě tahle vnitřní pevnost z něj udělala herce, na kterého se nezapomíná.
Josef Kemr patří k těm tvářím českého filmu a divadla, které si divák vybaví téměř okamžitě. Stačí připomenout dědu Komárka z filmu Na samotě u lesa, Bohouše z Chalupářů nebo role ve snímcích Dovolená s Andělem, Anděl na horách či Marečku, podejte mi pero! Nebyl to herec okázalého gesta. Spíš muž, který dokázal i drobným pohybem nebo jedinou větou vytvořit postavu, na niž se vzpomíná ještě po letech.
Jeho cesta přitom nebyla od začátku přímočará. Narodil se 20. června 1922 v Praze a k herectví se dostal už jako chlapec. Později vystudoval obchodní školu a prošel i běžnými zaměstnáními, než se naplno usadil u divadla. V poválečných letech hrál na několika scénách a od roku 1965 byl členem činohry Národního divadla, kde zůstal až do své smrti. To samo o sobě říká hodně. V takovém souboru se dlouhodobě udrží jen ten, kdo má talent, disciplínu a zároveň něco navíc, co se nedá naučit.
Zjistili jsme, jak dnes bydlí Dagmar Havlová. Nemovitost za 150 milionů a k tomu další domov v lukrativní čtvrti
Některé nemovitosti nejsou jen místem k bydlení, ale i součástí osobního příběhu. Právě tak působí pražská vila, s níž je Dagmar Havlová dlouhodobě spojována. Jde o dům, který má nejen vysokou finanční cenu, ale i výrazný symbolický rozměr. A právě kombinace prestižní adresy, architektonické hodnoty a životních osudů z něj dělá jednu z nejzajímavějších rezidencí, o nichž se u známých osobností v Česku mluví.
Jak dnes žije Miluna ze Slunce, seno…: Z někdejší potvory se stala schopná manažerka s tučným kontem
Pro mnoho diváků zůstane navždy spojená s filmovou Milunou, ale její skutečný život se od osudu známé postavy odvíjel úplně jinak. Petra Schmalzová, rozená Pyšová, se po výrazné herecké epizodě vydala cestou médií, komunikace a vrcholového managementu. A právě tahle proměna je na jejím příběhu možná zajímavější než samotná popularita, kterou jí přinesla slavná trilogie.
Právě charakterová pevnost byla pro Kemra typická i mimo jeviště. Byl silně věřící a komunistický režim mu nebyl blízký, což v době, kdy se mnozí raději přizpůsobovali, nebyla bezvýznamná věc. Lidé z branže o něm mluvili jako o člověku zásadovém, někdy tvrdém, ale čitelném. U něj se vědělo, na čem kdo je. A to je vlastnost, která budí respekt, i když není vždy pohodlná.
S tím souvisí i příběh, který se s jeho jménem vypráví dodnes. Podle veřejně dostupných vzpomínek a dobových svědectví se měl ostře rozejít s Rudolfem Hrušínským, svým blízkým přítelem, kvůli chování vůči Marice Skopalové, s níž Kemr později dlouhá léta žil. Ať už detaily proběhly jakkoli, podstatné je něco jiného. Kemr zjevně patřil k lidem, kteří brali loajalitu vážně a osobní hranice ještě vážněji. Jakmile cítil zradu, nevracel se k tomu lehce.
Také jeho soukromí mělo vrstvy, které zůstávaly dlouho skryté. Josef Kemr byl ženatý s herečkou a režisérkou Evou Foustkovou, později žil s Marikou Skopalovou. Po jeho smrti se navíc objevily informace o tom, že měl z dřívějšího vztahu syna Vladimíra. Tahle kapitola je i dnes obestřená nejistotou a různé výpovědi se v detailech rozcházejí. Jisté ale je, že Kemr si své soukromí chránil důsledně a veřejný obraz herce si držel odděleně od osobních věcí víc než mnozí jeho kolegové.
Oldřich Kaiser uzavírá významné období. Česká kultura se těžko smiřuje se ztrátou mimořádného herce
Zpráva o tom, že Oldřich Kaiser považuje svou hereckou dráhu za uzavřenou, nevyznívá jako obyčejné oznámení o konci práce. Dotýká se více než jedné kariéry. Uzavírá se s ní i mimořádná kapitola českého herectví, kterou po desetiletí formoval umělec schopný stejné jistoty v komedii, dramatu i na divadelním jevišti, bez potřeby okázalosti a laciného efektu. Proto taková zpráva působí tak silně dnes.
Na jeho kariéře je pozoruhodné ještě něco. Přestože patřil k nejvýraznějším českým hercům své generace, ocenění přicházela spíš později. V roce 1993 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře a za film Pevnost byl následně nominován na Českého lva za vedlejší roli. Nebyl to herec jedné velké triumfální sezony. Byl to herec vytrvalosti, přesnosti a mimořádné paměti diváků.
Josef Kemr zemřel 15. ledna 1995 v Praze ve věku 72 let. Zůstaly po něm desítky filmových a divadelních rolí, ale také něco hůř pojmenovatelného. Pocit opravdovosti, který z něj vyzařoval i tehdy, když hrál malou postavu na pár minut. Možná právě proto dodnes nepůsobí jako herecký pomník z minulosti. Spíš jako člověk, kterého byste poznali po první větě a na kterého by se nedalo jen tak zapomenout.