Osmany Laffita promluvil o těžkých začátcích v Česku. Kuba je podle něj dnes v katastrofálním stavu
Módní návrhář Osmany Laffita otevřeně popsal, jak těžké pro něj bylo začínat v Československu. Vzpomíná na samotu, chlad lidí i problémy kvůli své orientaci. Zároveň tvrdě mluví o dnešní Kubě, která se podle něj ocitla v chaosu.
Když Osmany Laffita v roce 1987 přijel z Kuby do tehdejšího Československa, bylo mu devatenáct let a rychle pochopil, že nový život nebude takový, jaký si možná představoval. Dnes patří mezi nejznámější osobnosti české módní scény, jeho jméno se spojuje s luxusem, výrazným stylem a nekompromisním názorem. Za úspěchem je ale období, o kterém mluví velmi tvrdě. Přiznává, že začátky za komunismu pro něj znamenaly samotu, deprese a pocit, že mezi lidmi kolem sebe nemá skutečné místo.
Přechod z Kuby do Československa byl tvrdý
Laffita popisuje, že největší rozdíl cítil v životním stylu a povaze lidí. Jako Kubánec byl zvyklý na jinou energii, větší otevřenost a temperament. Československo konce osmdesátých let na něj působilo studeně. Podle něj byli tehdy lidé uzavřenější a nepůsobili šťastně. Sám navíc bojoval se zimou, odlišným prostředím i tím, že nebyl okolím plně přijímaný. Otevřeně mluví také o tom, že jako gay měl v té době problémy, které jeho začlenění ještě víc komplikovaly.
Důležité je, že své tehdejší pocity nepopisuje jako drobnou kulturní nepohodu. Mluví o období, kdy byl psychicky na dně a kdy mu rozdíly v charakteru, prostředí i přístupu lidí postupně zasáhly sebevědomí. Z dnešního pohledu je na jeho příběhu silné právě to, že nejde o uhlazený obraz úspěšného návrháře, ale o člověka, který si v cizí zemi musel své místo vybojovat od nuly.
Jan Kanyza prozradil výši svého důchodu. Takovou potupu si významný herec nezaslouží
U slavných osobností si lidé často myslí, že stáří znamená pohodlí, jistotu a bezstarostný život. Jenže realita bývá mnohem střízlivější. Také Jan Kanyza poznal, že přechod do penze není jen administrativní změna, ale i okamžik, kdy si člověk bez iluzí srovná, co mu dlouhá léta práce skutečně přinesla. Místo hořkosti se ale nakonec obrátil k tomu, co mu dává smysl už dlouho. K malování, klidu a životu, který není postavený na hluku kolem jména, ale na vnitřní jistotě.
Chudoba ho podle něj naučila držet rovnováhu
Osmany Laffita se netají tím, že nepocházel z bohaté rodiny. Sám říká, že vyrůstal v běžných kubánských poměrech, nikoli mezi milionáři. Právě zkušenost s nedostatkem podle něj člověka naučí jinak zacházet s úspěchem. Kdo poznal chudobu a později získal lepší možnosti, dokáže si podle něj udržet větší vnitřní rovnováhu. Jinak vnímá peníze, práci i vlastní životní úroveň.
Úspěch pro něj není jen sláva nebo drahé věci. Spojuje ho hlavně s prací, nedostatkem času, tvorbou a vytrvalostí. To dobře zapadá i do jeho profesní dráhy. Laffita není návrhář, který by módu prezentoval pouze jako krásný sen. Mluví o ní jako o práci, řemesle, talentu a také byznysu. Podle něj nestačí mít doma šicí stroj a označit se za návrháře. Bez talentu a kreativity se člověk v módě dlouhodobě neudrží.
Kuba podle něj ztratila jistoty, které dřív měla
Velmi silně Laffita mluví také o své rodné Kubě. Dnešní situaci označuje za katastrofální a dlouhodobě neudržitelnou. Připomíná, že jeho vlastní dětství bylo jiné. V době, kdy Kuba těžila z podpory Sovětského svazu, podle něj běžným lidem mnoho věcí nechybělo a své dětství vnímá jako bohaté. Současnost ale popisuje opačně. Země se podle něj potýká s problémy ve zdravotnictví, školství, s nedostatkem učitelů, vysokými cenami a nízkými platy.
Za zásadní problém považuje i nedostatek paliv, výpadky elektřiny a dopady na běžný život. Upozorňuje, že pokud není elektřina, brzy chybí i voda. Podle jeho slov už nefunguje ani turismus tak, jak by mohl, protože země nemůže být pro návštěvníky spolehlivá, když se potýká s tak základními problémy. Kuba se podle něj bude muset jednou znovu postavit od začátku, a to politicky i sociálně.
Český vkus hodnotí nekompromisně
Laffita zůstává ostrý i u tématu módy. Český vkus podle něj prošel od konce osmdesátých let velkou změnou, ale stále vidí rezervy. Češi podle něj nejsou národ, který by módou přirozeně žil. Větší důraz dávají majetku, autům, domu a praktickým věcem. Na oblečení podle něj často nezbývá stejná pozornost, což je vidět nejen na ulici, ale i při společenských akcích.
Zvlášť kritický je k nedodržování dress code. Vadí mu, když je na pozvánce uvedeno jasné společenské pravidlo, ale hosté ho nerespektují. Podle něj by pořadatelé měli být přísnější, a to bez ohledu na to, jestli jde o známou osobnost. Etiketa má podle Laffity smysl právě tehdy, když se dodržuje. Zároveň ale dodává, že nikomu nechce zakazovat, co má nosit. Každý má svůj styl, jen by měl vědět, kam přichází a jaká pravidla tam platí.
Adamczykovi přiznali střídavou péči o syna. Jinou možnost přes léto nemají
Léto bývá pro mnoho rodin časem společných dovolených, klidnějšího tempa a dnů, kdy se konečně nikam nespěchá. U Marka Adamczyka a Evy Adamczykové to letos bude jiné. Kvůli pracovním závazkům si péči o syna rozdělí tak, aby s ním byl vždy alespoň jeden z rodičů.
Největší přehlídka jeho kariéry spojí módu a luxusní auta
Laffita zároveň chystá projekt, který sám označuje za největší módní přehlídku své kariéry. Spojil se s brněnskou společností zaměřenou na výjimečné vozy značek jako Ferrari a Mercedes. Cílem je propojit haute couture, luxusní auta, hudbu a velkou show. Kolekce má obsahovat 140 návrhů, vystoupit má kolem stovky modelek a modelů a kapacita sálu je plánovaná pro 1800 lidí.
Součástí projektu má být i Paul van Dyk, který má poprvé skládat hudbu přímo pro jeho přehlídku. Pro Laffitu je to spojení dvou světů, které stojí na podobném principu. Výjimečná móda i unikátní automobily vyžadují detail, peníze, vkus a klientelu, která chápe jejich hodnotu. Jeho současná pozice tak výrazně kontrastuje s dobou, kdy jako devatenáctiletý Kubánec v Československu bojoval s pocitem izolace. Právě ten rozdíl dává jeho příběhu největší váhu.
autorský text, LP-Life, Super.cz, Extra.cz