Češi ho vozili na každou dovolenou. Předmět z osmdesátých let dnes mladší generace téměř nezná
Stačila zásuvka, hrnek s vodou a několik minut čekání. Ponorný vařič patřil k nenápadným pomocníkům, které si lidé balili na dovolenou stejně samozřejmě jako konzervy nebo ručníky. Dnes už jej řada mladších lidí vůbec nepozná, přestože v československých domácnostech býval naprosto běžný.
Na první pohled na něm nebylo nic zvláštního. Kovová spirála, rukojeť, elektrická šňůra a zástrčka. Žádný displej, tlačítka ani možnost nastavit teplotu. Ponorný vařič, přesněji ponorný ohřívač, však dokázal na cestách vyřešit problém, který dnes většina lidí prakticky nezná. Stačilo jej vložit do hrnku nebo vhodné nádoby s vodou, připojit do zásuvky a čekat, až se voda zahřeje. V době, kdy na hotelovém pokoji nebyla automaticky rychlovarná konvice a ubytování s vybavenou kuchyní rozhodně nebylo samozřejmostí, představoval podobný přístroj velmi praktickou věc.
Dovolená v Turecku se změnila ve velké rozčarování: Češi nechápali, co se stalo s mořem
Místo čistého moře čekal některé návštěvníky tureckých letovisek nepříjemný pohled. Turisté z okolí Alanye a Beldibi upozorňují na odpad ve vodě, kvůli kterému se místy nedalo koupat. Zkušenosti dovolenkářů se však výrazně liší.
Malý spotřebič, který se vešel skoro všude
Princip byl jednoduchý a právě v tom spočívala jeho síla. Ponorný ohřívač zabral v zavazadle minimum místa, takže jej bylo možné přihodit mezi oblečení, hygienické potřeby a zásoby jídla. Československé domácnosti přitom tento typ spotřebiče znaly už dlouho. Podle historie společnosti ETA se ponorný ohřívač vyráběl pro tuzemské domácnosti již od roku 1950, tedy několik desetiletí před obdobím, kdy se stal pro řadu lidí běžnou součástí domácí výbavy.
Jeho význam na dovolených souvisel také s tím, jak se tehdy cestovalo. Rodiny neměly vždy možnost nebo dostatek peněz stravovat se několikrát denně v restauracích. Na cesty se proto balily konzervy, paštiky, instantní potraviny a další zásoby. Dobové vzpomínky na cestování před rokem 1989 ostatně připomínají, že Češi vyráželi například do NDR vybaveni vařičem, konzervami a dalšími potravinami, protože omezené finanční prostředky a dostupnost služeb vedly k mnohem větší soběstačnosti než dnes.
Káva na pokoji tehdy nebyla samozřejmostí
Dnes přijede člověk do hotelu a na stolku často najde konvici, šálky, čaj nebo kávu. V apartmánu očekává alespoň malou kuchyňku. V osmdesátých letech se ale cestovalo podstatně skromněji. Ponorný vařič proto mohl ráno zajistit horkou vodu na kávu nebo čaj, večer zase pomohl při jednoduché přípravě jídla. Společně s několika hrnky a zásobami tak dokázal částečně nahradit kuchyňské vybavení.
Právě podobné drobnosti dobře ukazují, jak odlišná byla tehdejší dovolená. Před rokem 1989 se velká část rekreace odehrávala v tuzemsku, na podnikových chatách, v kempech nebo prostřednictvím rekreací ROH. Kdo se dostal do zahraničí, mířil často do zemí socialistického bloku, například do NDR, Bulharska, Rumunska nebo k maďarskému Balatonu. Možnosti byly proti dnešku výrazně omezenější a cestovatelé si proto řadu věcí zajišťovali sami.
Dovolená na Ještědu je dnes pouze pro bohaté. Chudí lidé si tu nekoupí ani obyčejnou minerálku
Kdo někdy stál pod Ještědem a díval se vzhůru na jednu z nejznámějších staveb v Česku, tomu je jasné, proč to místo tolik láká. Spojení hotelu a vysílače, výrazný kuželovitý tvar i poloha nad krajinou dělají z Ještědu cíl, který není jen obyčejným výletem. Přespat přímo uvnitř této legendární budovy zní jako zážitek, na který člověk jen tak nezapomene. A přesně takové to opravdu je. Jen ne nutně ve všech ohledech tak, jak by si mnozí představovali. Přespání je možné, bývá potřeba rezervace s velkým předstihem a už při plánování je dobré počítat s tím, že nejde o levnou záležitost.
Dnešní třicátníci mohou tápat, k čemu vlastně sloužil
Kdo ponorný vařič nikdy nepoužíval, může při pohledu na něj přemýšlet, proč by někdo vůbec ponořoval elektrickou spirálu přímo do hrnku. Pro starší generaci ale šlo o naprosto srozumitelný výrobek. Nebyl určen pouze na dovolenou. Hodil se také na internátech, kolejích, ubytovnách nebo všude tam, kde člověk potřeboval rychle ohřát malé množství vody a neměl k dispozici klasický vařič.
Postupem času jej z běžných domácností vytlačily především rychlovarné konvice a dostupnější kuchyňské spotřebiče. Změnilo se také samotné cestování. Apartmány nabízejí vybavené kuchyňské kouty, hotely mají vlastní restaurace a cestovatel si v případě potřeby koupí kávu téměř na každém rohu. Předmět, který kdysi dokázal výrazně usnadnit pobyt mimo domov, tak postupně ztratil svůj hlavní důvod existence.
Na půdách a ve skříních se přesto stále najde
Některé kusy přežily desítky let. Mohou ležet v původních krabičkách ve skříních rodičů a prarodičů, případně mezi vybavením starých chat a chalup. Právě tam dnes ponorný vařič působí téměř jako malý technický exponát. Přitom nejde o žádnou kuriozitu vyráběnou jen krátkou dobu. Jednoduché elektrické spotřebiče patřily k důležité části poválečné produkce československé Elektro Pragy a později značky ETA, která vedle nich vyráběla například žehličky, vařiče, vysoušeče vlasů, mixéry a vysavače.
Ponorný vařič tak připomíná dobu, kdy se na dovolenou balilo poněkud jinak než dnes. Vedle plavek a oblečení se do kufru vešly zásoby jídla a věci, které měly rodině umožnit co nejvíce fungovat po vlastní ose. Dnes nám ke stejné službě stačí rychlovarná konvice. Před několika desítkami let však mohl malý kus kovové spirály rozhodnout o tom, zda bude ráno na pokoji horká káva.
eta.cz, idnes.cz, magazin.cz, novinky.cz