Žena strávila 500 dní uvězněná v jeskyni. Po svém návratu promluvila o tom, jak moc jí vysvobození ublížilo
Španělská sportovkyně Beatriz Flamini sestoupila v listopadu 2021 do jeskyně hluboké zhruba 70 metrů a zůstala tam 500 dní. Bez běžného kontaktu s lidmi, bez zpráv zvenčí a bez denního světla se stala součástí vědeckého experimentu o izolaci, spánku a fungování lidské psychiky. Když pro ni tým přišel, neměla pocit, že uběhl rok a půl. Mrzelo ji hlavně to, že nestihla dočíst knihu.
Španělská extrémní sportovkyně Beatriz Flamini strávila dobrovolně 500 dní sama v jeskyni v jižním Španělsku a po návratu na povrch překvapila tím, že se jí ven vůbec nechtělo. Do podzemí sestoupila 20. listopadu 2021, kdy jí bylo 48 let. Vyšla 14. dubna 2023 jako padesátiletá žena, která během izolace ztratila přehled o čase, přečetla desítky knih a nevěděla nic o tom, co se odehrálo ve světě.
Její příběh se znovu objevil v médiích díky článku serveru UNILAD, který připomněl nejen samotný rekordní pobyt, ale hlavně zvláštní okamžik návratu. Pro většinu lidí by byl výstup z temné jeskyně po roce a půl vysvobozením. Flamini ale tvrdila, že ji příchod týmu zaskočil. Spala, nebo alespoň podřimovala, když za ní přišli lidé z podpůrné skupiny. Myslela si, že se něco stalo, ne že je konec naplánované výzvy.
Kdo je Beatriz Flamini
Beatriz Flamini je španělská horolezkyně, alpinistka a žena zvyklá na extrémní zátěž. Zdroje ji popisují jako elitní sportovkyni z Madridu, která se pohybuje ve světě vysokohorských a jeskynních projektů. Právě tato zkušenost byla pro její 500denní pobyt zásadní. Nešlo o impulzivní nápad ani o bizarní dobrodružství pro pozornost, ale o předem připravený experiment, na němž se podíleli vědci, psychologové, speleologové, trenéři a podpůrný tým.
Jejím dočasným domovem se stala jeskyně v oblasti Granady, uváděná také jako lokalita poblíž Motrilu v jižním Španělsku. Nacházela se přibližně 70 metrů pod povrchem. V takové hloubce není běžný mobilní signál, denní světlo ani přirozený rytmus, podle kterého člověk pozná ráno, večer nebo střídání ročních období.
Jiřina Bohdalová ustupuje do pozadí. Nová česká herečka si podle diváků získala celé Česko
Z role, kterou mnozí zprvu vnímali jen jako další televizní start, se během několika let stala jedna z nejzajímavějších mladých hereček své generace. Simona Lewandowska dnes není jen známou tváří seriálových diváků. Stále častěji se o ní mluví jako o osobnosti, která umí spojit přirozenost, talent a schopnost obstát v úplně rozdílných hereckých polohách.
Dovolená na Ještědu je dnes pouze pro bohaté. Chudí lidé si tu nekoupí ani obyčejnou minerálku
Kdo někdy stál pod Ještědem a díval se vzhůru na jednu z nejznámějších staveb v Česku, tomu je jasné, proč to místo tolik láká. Spojení hotelu a vysílače, výrazný kuželovitý tvar i poloha nad krajinou dělají z Ještědu cíl, který není jen obyčejným výletem. Přespat přímo uvnitř této legendární budovy zní jako zážitek, na který člověk jen tak nezapomene. A přesně takové to opravdu je. Jen ne nutně ve všech ohledech tak, jak by si mnozí představovali. Přespání je možné, bývá potřeba rezervace s velkým předstihem a už při plánování je dobré počítat s tím, že nejde o levnou záležitost.
Proč šla dobrovolně pod zem
Cílem nebylo jen překonat hranici lidské výdrže. Flamini se stala součástí vědeckého projektu, který měl sledovat, jak na člověka působí dlouhodobá samota, tma, odloučení od civilizace a ztráta běžného času. Vědce zajímalo fungování mysli, spánkový režim, takzvaný cirkadiánní rytmus i to, jak se mozek vyrovnává se sociální izolací.
Monitorovali ji odborníci spojovaní s univerzitami v Almeríi, Granadě a Murcii. Komunikace s vnějším světem byla omezená a přísně nastavená. Flamini měla možnost posílat týmu informace o svém stavu, audio a video záznamy, ale sama si stanovila tvrdé pravidlo. Nechtěla dostávat žádné zprávy zvenčí, a to ani v případě, že by zemřel někdo z rodiny.
Toto pravidlo je jedním z nejsilnějších detailů celého příběhu. Beatriz chtěla být skutečně oddělená od světa. Zatímco byla pod zemí, Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, zemřela britská královna Alžběta II. a ve Španělsku se měnila proticovidová opatření. Ona o ničem z toho nevěděla. Když se vrátila na povrch a viděla kolem sebe lidi v rouškách, její vlastní čas jako by stále patřil do listopadu 2021.
Jak se do jeskyně dostala a jak fungoval život dole
Do jeskyně vstoupila v sobotu 20. listopadu 2021. Podle dostupných informací měla připravené zázemí, zásoby a techniku, která umožňovala sledovat její stav. S sebou měla také dvě kamery GoPro, aby dokumentovala každodenní život v podzemí. Z materiálu měl vzniknout dokument a zároveň poskytoval vědcům záznam o tom, jak izolaci zvládá.
Podpůrný tým jí zajišťoval jídlo, vodu, čisté oblečení a odnášení odpadu. Podle jejího týmu během pobytu vypila přibližně 1000 litrů vody a přečetla asi 60 knih. Dny vyplňovala čtením, psaním, kreslením, malováním, pletením vlněných čepic, cvičením a běžnými úkony, které jí pomáhaly udržet režim.
Praktická stránka života v jeskyni byla daleko méně poetická než představa tiché samoty. Odpad se předával na určené místo, odkud jej tým odnášel. Sama Flamini později s nadhledem popisovala, že nechávala své „oběti“ pro tým, který jí na oplátku dodával jídlo. Podobně věcně mluvila i o hygieně. Po návratu říkala, že se ještě nestihla osprchovat, ale jako extrémní sportovkyně to neprožívala dramaticky.
Jedna důležitá poznámka se objevila až dodatečně. Její tým uvedl, že jeskyni během projektu na osm dní opustila kvůli opravě routeru, který sloužil k přenosu záznamů. Podle těchto informací ale i tehdy zůstala v izolaci, a to ve stanu, bez běžného kontaktu s okolím.
Češi dělají s mechem na trávníku stejnou chybu každý duben. Jeden správný zásah rozhodne o celém létě
Jakmile se po zimě na trávníku objeví mech, spousta lidí sahá po vápně nebo hrábích bez toho, aby vůbec zjistila, proč se tam mech drží. A právě tady bývá problém. Mech totiž většinou není hlavní potíž, ale jen viditelný signál, že trávník trápí stín, utužená půda, přemokření nebo slabý růst trávy. Kdo v dubnu napraví příčinu, ne jen následek, může si ušetřit celé léto plné holých míst a nekonečného dosévání.
Klasické záhony už netáhnou. Tato vyvýšená zahrádka z palet změní vše kolem domu
Klasické záhony mají své kouzlo, ale také spoustu nevýhod, které zná každý, kdo někdy strávil půl dne v předklonu s motykou v ruce. Právě proto se do popředí dostává řešení, které je jednoduché, cenově dostupné a přitom překvapivě praktické. Vyvýšený záhon z palet nevypadá jen dobře. Při správném založení dokáže usnadnit pěstování, zpříjemnit práci a proměnit i obyčejný kout zahrady v místo, kde člověk opravdu rád tráví čas.
Čas přestala počítat po 65 dnech
Zpočátku se snažila sledovat, kolik dní v jeskyni uplynulo. Po 65. dni ale počítání vzdala. Právě ztráta běžného vnímání času patří k nejpozoruhodnějším částem její zkušenosti. Bez slunce, zpráv, rozhovorů a denního provozu venku se čas začal chovat jinak. Když za ní tým po 500 dnech přišel, neměla pocit, že se projekt uzavřel.
Její reakce byla pro přihlížející překvapivá. Podle vlastních slov si pomyslela, že se muselo stát něco mimořádného. Když jí došlo, že je po všem, reagovala spíš podrážděně než úlevně. V překladu říkala něco ve smyslu: „Už? To snad ne. Ještě jsem nedočetla knihu.“ Právě tento detail nejlépe vystihuje, jak odlišně prožívala izolaci ona a jak si ji představovali lidé venku.
Flamini tvrdila, že si se sebou rozuměla. Nemluvila nahlas sama se sebou, ale vedla vnitřní rozhovory. Klíčové podle ní bylo udržet pozornost, disciplínu a jasné vnímání vlastních pocitů. Strach podle ní může přijít, ale člověk nesmí pustit dovnitř paniku, protože právě ta ho může ochromit.
Nejtěžší chvíle nebyla samota, ale mouchy
Překvapivě nepopisovala jako největší problém osamělost. Jedním z nejhorších momentů byla invaze much. Do jeskyně se dostaly mouchy, nakladly larvy a situace se rychle zhoršila. Flamini později vzpomínala, že se najednou ocitla obklopená hmyzem. Nebylo to podle ní nezvládnutelné, ale rozhodně to nebylo zdravé ani příjemné.
Měla také běžné lidské chutě. Zmiňovala například představu pečeného kuřete s bramborami. Zároveň se ale opakovaně vracela k tomu, že dole byla tam, kde být chtěla. To je pro pochopení jejího příběhu podstatné. Nešlo o přežití člověka uvězněného v podzemí, ale o dobrovolný závazek, který přijala jako extrémní výzvu i vědecký experiment.
Vaše krevní skupina může odhalit víc, než tušíte. Napovědět má i o povaze a zdravotních rizicích
Svoji krevní skupinu spousta lidí zná jen ve chvíli, kdy ji potřebuje kvůli lékaři, těhotenství nebo darování krve. Přitom kolem ní už roky koluje řada teorií o tom, jak může souviset se zdravím, povahou i jídelníčkem. Takové úvahy jsou lákavé, protože slibují jednoduchý klíč k tomu, jak si nastavit život na míru. Jenže právě tady je potřeba rozlišovat mezi zajímavou teorií a tím, co je opravdu pevně podložené.
Stačí spát jen 90 minut denně. Polyfázový režim Leonarda da Vinciho budí obrovský zájem
Představa, že člověk skoro nespí a přesto funguje, bývá až nebezpečně svůdná. Více času na práci, více času na vlastní projekty, méně hodin „ztracených“ v posteli. Polyfázový spánek proto zní jako chytrý trik pro ty, kdo chtějí z každého dne vytěžit maximum. Jenže právě tady je potřeba ubrat romantiku a přidat zdravý rozum.
Návrat na povrch ji zaskočil víc než tma
Z jeskyně vyšla v pátek 14. dubna 2023 krátce po deváté hodině ráno. Měla tmavé brýle, aby si oči zvykly na světlo, a venku ji čekali přátelé, členové týmu, novináři a kamery. Přihlížející jí tleskali, ona působila dobře naladěně a podle svědků v dobré kondici.
Místo klidného návratu ale přišlo něco, co nečekala. Po rychlé kontrole lékařem a psychologem ji čekala téměř hodinová tisková konference. Sama říkala, že počítala hlavně se sprchou, nikoli s takovým zájmem veřejnosti. Právě proto později označovala odchod z jeskyně za jednu z nejtěžších částí celé zkušenosti. Ne kvůli světlu, ale kvůli náhlému skoku z absolutního ticha do pozornosti médií.
Na otázku, zda měla někdy chuť zmáčknout nouzové tlačítko a odejít, odpověděla, že nikdy. Dokonce říkala, že by dokázala pokračovat dalších 500 dní. Její úsměv při výstupu z jeskyně proto nebyl pózou. Když se jí ptali, proč vypadala tak šťastně, odpověděla v podstatě tím, že si splnila sen.
Rekord, který má jednu podstatnou výhradu
Podpůrný tým uváděl, že Flamini překonala světový rekord v nejdelším dobrovolném pobytu o samotě v jeskyni. Česká média tehdy připomínala, že dosavadní rekord měl být výrazně kratší. Zároveň se objevovala opatrnější formulace, protože Guinnessova kniha rekordů nemusela bezprostředně potvrdit samostatnou kategorii pro dobrovolný pobyt v jeskyni. Jisté je, že případ Beatriz Flamini se stal jedním z nejvýraznějších experimentů s dlouhodobou izolací posledních let.
Po návratu měla podstoupit další lékařská a psychologická vyšetření, která měla ukázat, co 500 dní bez běžného sociálního kontaktu a denního světla udělalo s jejím tělem a myslí. Sama se netajila tím, že ji čekají další horolezecké a jeskynní projekty. Z jeskyně nevyšla jako žena, která utekla z temnoty, ale jako sportovkyně, kterou tým zastihl uprostřed rozečtené knihy.