Radim (47): Myslel jsem, že kolegyně stojí na mé straně. Na jedné poradě ze mě udělala viníka cizí chyby
Radim dlouhé měsíce pomáhal nové kolegyni, která se v práci teprve rozkoukávala. Když přišlo do tuhého, zjistil, že loajalitu vnímali každý úplně jinak.
V práci jsem nikdy nepatřil k lidem, kteří si hlídají každou maličkost a neradi někomu poradí. Když k nám nastoupila Ivana, bylo mi jí skoro líto. Působila nejistě, několikrát se zamotala i v jednoduchých věcech a bylo vidět, že nechce hned první měsíc udělat průšvih. Tak jsem jí pomáhal. Ukazoval jsem jí reporty, vysvětloval postupy, opravoval věci, které nestihla.
Brzy si na to zvykla tak, že za mnou chodila s každým druhým problémem. Mně to nevadilo. Měl jsem pocit, že dělám správnou věc. A popravdě mě ani nenapadlo, že si to jednou vyložím jako kolegialitu a ona jako samozřejmý servis.
Nečekané pouto Marty Kubišové a kvízové dámy z Na lovu. Všechno začalo u jednoho porodu
Některá setkání působí, jako by je někdo napsal až příliš dokonale. Jedna z nejvýraznějších osobností české hudby a žena, kterou si televizní diváci spojují s přesností, vědomostmi a klidem, zjistily po letech nečekanou souvislost. Nešlo o profesi ani společenský okruh, ale o několik dnů v porodnici, které tehdy nikdo nemohl považovat za něco výjimečného. A právě to dává celé události mimořádnou sílu.
Takto dnes bydlí Dana Morávková: luxusní dům za 36 milionů korun si herečka maximálně vychvaluje
Dana Morávková si po letech městského bydlení dopřála velkou změnu. Místo podkrovního bytu zvolila moderní vilu v klidnější části Prahy, kde našla více prostoru, soukromí i každodenní kontakt se zahradou a výhledem, který podle dostupných informací patřil k hlavním důvodům celé proměny.
Začalo to nenápadně
První mě zarazilo, když začala na společných poradách mluvit o práci, kterou jsme ve skutečnosti dělali spolu, jako by ji zvládla sama. Nešlo o nic velkého. Spíš o drobná vynechání. Já jí s tímhle pomohl, já jsem to po ní zkontroloval, já jsem zachránil termín. Nechal jsem to být, protože jsem si říkal, že je zbytečné dělat dusno kvůli egu.
Pak přišel větší projekt a tam už to bylo jiné. Ivana zodpovídala za podklady, které měly jít k vedení. Několikrát jsem ji upozorňoval, že má v číslech nesrovnalosti. Přikyvovala, že to opraví. Když jsem se dva dny před odevzdáním ptal znovu, uklidňovala mě, že je všechno pod kontrolou.
Porada, na kterou nezapomenu
Pod kontrolou nebylo nic. Na poradě se ukázalo, že ve finální verzi zůstaly špatné údaje. Šéf se podíval na tabulku, pak na nás dva a zeptal se, kdo to pouštěl ven. Já čekal, že Ivana řekne pravdu. Místo toho velmi klidně vysvětlila, že vycházela z podkladů, které jsem jí předal já.
Normálně mi tuhne krev v žilách jen obrazně. Tentokrát jsem to cítil fyzicky. Seděl jsem tam a nevěřil tomu, co slyším. Všichni v místnosti mě znali roky, a přesto se během pár vteřin vzduch otočil. Najednou jsem byl ten, kdo něco zanedbal. Ten, kdo neohlídal detail. Ten, kdo ohrozil výsledek.
Z televizní hvězdy osamělý milionář. Přemek Podlaha vydědil syna, nakonec zemřel pod jinou identitou
Přemek Podlaha patřil k televizním tvářím, které v českých domácnostech působily téměř jako součást rodiny. O to bolestněji vyznívá skutečnost, že za obrazem klidného a oblíbeného muže se skrýval i dlouhý osobní spor se synem Pavlem. Rodinné pouto, které mělo být samozřejmé, se v průběhu let proměnilo ve vzdálenost, výčitky a neuzavřený konec.
Vaše krevní skupina může odhalit víc, než tušíte. Napovědět má i o povaze a zdravotních rizicích
Svoji krevní skupinu spousta lidí zná jen ve chvíli, kdy ji potřebuje kvůli lékaři, těhotenství nebo darování krve. Přitom kolem ní už roky koluje řada teorií o tom, jak může souviset se zdravím, povahou i jídelníčkem. Takové úvahy jsou lákavé, protože slibují jednoduchý klíč k tomu, jak si nastavit život na míru. Jenže právě tady je potřeba rozlišovat mezi zajímavou teorií a tím, co je opravdu pevně podložené.
Jedna věta mi otevřela oči
Po poradě jsem za ní šel a čekal aspoň obyčejné přiznání, že zpanikařila. Ivana mi ale bez větších rozpaků řekla, že v tu chvíli musela myslet hlavně na sebe. Prý jsem zkušenější a jednu chybu ustojím lépe než ona.
To mě zasáhlo snad ještě víc než ta porada. Najednou jsem viděl celý ten vztah úplně jinak. Nešlo o kolegyni, které jsem pomáhal. Šlo o člověka, který si zvykl, že za něj někdo nese část odpovědnosti, a v kritické chvíli tu samou pomoc použije proti němu.
U vedení jsem si to nakonec vyjasnil, protože jsem měl dohledatelné připomínky i maily. Omluva přišla, ale jen pracovní. Od Ivany nepřišlo nic. A já už po ní nic nechtěl. Jen jsem si od té doby zapamatoval, že ochota pomoci je cenná věc, ale v práci musí mít velmi jasné hranice.
Příběh čtenáře